Příběh kupónové privatizace po třiceti letech stále čeká na uzavření. Definitivní tečku za ním chce udělat projekt Zapomenuté miliardy

Příběh kupónové privatizace po třiceti letech stále čeká na uzavření. Definitivní tečku za ním chce udělat projekt Zapomenuté miliardy

24. říj 2021 Anna Jurečková 7 min

Od začátku kupónové privatizace uplynulo letos v říjnu přesně třicet let. Pro mladší ročníky jde spíše o pojem z učebnice dějepisu, pro lidi narozené do roku 1975 však může být takzvaná kupónovka aktuální i dnes. Podle startupu Zapomenuté miliardy totiž stále existuje více než 700 tisíc nezařazených účtů, na kterých leží akcie za více než deset miliard korun. Služba je lidem od července pomáhá najít a zpeněžit.

Daniel Surmař z brněnského startupu Stock Convertor se rozhodl kupónovku, která měla v devadesátých letech pomoci přechodu k tržnímu hospodářství, jednou provždy vyřešit a tuto kapitolu českých porevolučních dějin uzavřít. Vymyslel proto službu Zapomenuté miliardy, která nabízí pomoc s dohledáním akcií a jejich zpeněžením. Projekt zahájil provoz na začátku června a během necelých pěti měsíců se o zapomenuté akcie přihlásilo zhruba 150 tisíc lidí z celé republiky. Úspěšných bylo asi 20 tisíc žadatelů, jimž Surmařův tým pomohl najít zapomenutý majetek v hodnotě půl miliardy korun. Z toho polovině klientů nabídl nebo nabídne odkup jejich akcií v hodnotě 250 milionů korun.

„Máme případy, kdy se jednalo o částky ve výši několika stovek tisíc. V průměru se ale samozřejmě bavíme hlavně o obnosech mezi deseti a dvaceti tisíci. Jedná se o klienty většinou v důchodovém věku, kteří buď o svých akciích věděli, ale neměli čas a chuť to řešit, nebo na ně opravdu zapomněli,“ popisuje Surmař. Jako hlavní důvody, proč tolik lidí doposud nechávalo svoje cenné papíry ladem, uvádí především složitost a špatnou dostupnost celého procesu. „Kupónovka byla rychlá. Kdo v tom uměl chodit, tak se stal Petrem Kellnerem, běžní lidé ale neměli čas se sebevzdělávat ohledně fungování kapitálových trhů. Někdo prostě jen neměl chuť se k celé záležitosti vracet, zdlouhavé vyřizování jim za to zkrátka nestálo,“ dodává. 

Právě zjednodušení hledání, ale i vyřešení otázky, jak s nalezenými akciemi naložit, je velkou přidanou hodnotou služby Zapomenuté miliardy. Není zapotřebí dlouhého papírování, kupónové knížky ani znalosti z oblasti finančních trhů. Účastník privatizace, potažmo jeho dědic, si může případné akcie nechat rychle a zdarma dohledat na základě rodného čísla a několika osobních údajů. Kromě samotného hledání zjistí startup také hodnotu akcií a případně nabídne jejich odkup. Pokud akcie nejsou hodnotné, žadatel za poskytnutou službu neplatí nic. V případě odkupu si firma bere provizi ve výši 10 až 15 procent. 

Část peněz zmizela navždy

Zapomenuté miliardy měly původně fungovat jen do konce září. K poslednímu záříjovému dni vypršela tříletá promlčecí lhůta, která bránila vytěsnění menšinových akcionářů petrochemické společnosti Unipetrol. Právě to byl také jeden z impulsů, proč projekt vůbec vznikl. K 5. listopadu dojde ke ztracení nároků vytěsněných akcionářů České spořitelny. Část peněz tak sice definitivně propadla, startup se ale rozhodl prodloužit svoje služby do března 2022. 

„Na začátku jsme si mysleli, že to bude blesková válka. Že zaktivujeme co největší počet lidí a vyřešíme to jednou provždy. Právě i s ohledem na blížící se deadline vytěsnění akcionářů společnosti Unipetrol a České spořitelny. Realita nám nicméně ukázala, že všechno má organický vývoj a lidé se hlásí průběžně. A my jim chceme získat co nejvíc peněz,“ vysvětluje Surmař, proč se nakonec s týmem rozhodli posunout konec projektu o půl roku. „Časová omezenost je logicky kvůli tomu, že jde o určitý obnos zapomenutých miliard v akciích a dalších pohledávkách, který se přirozeně vyčerpá. Potom nemá smysl to udržovat,“ doplňuje.

Na konci září spustil novou online službu také Centrální depozitář cenných papírů (CDCP), prostřednictvím které žadatelé mohou za pomoci bankovní identity za 90 korun zjistit, zda a které akcie drží. To bylo doposud možné pouze korespondenčně s ověřeným podpisem. Od nového nástroje si společnost slibuje snížení počtu nezařazených účtů. Žádost o výpis je tak sice výrazně snazší, přesto jde pouze o jeden krok v rámci celého procesu a situaci pro Zapomenuté miliardy to podle Surmaře nemění. „Řada našich klientů ani nemá bankovní identitu. Od CDCP navíc získají pouze online výpis, nic víc. My na sebe bereme celé břemeno a proces dořešíme do konce,“ dodává. 

Offline kampaní do menších obcí

V další fázi fungování se Zapomenuté miliardy chtějí soustředit zejména na obyvatele venkova, kde Surmař vidí velký potenciál: „V daných regionech je celá řada firem s veřejně neobchodovatelnými akciemi, kterým svoje kupóny pravděpodobně dali lidé, kteří tam dodnes žijí a třeba v nich i pracovali. Například Minerva Boskovice, STS Prunéřov, CHEVAK Cheb a další. Na tyto oblasti jsme ještě nezacílili tak, jak bychom si přáli,“ připouští. V případě menších obcí bude služba, která roste hlavně díky PR článkům, sociálním sítím a doporučování, volit tradičnější cesty, jak oslovit nové klienty. Zaměříme se na offline kanály a regionální tisk. Já jsem na začátku navrhoval brutální letákovou kampaň, to je něco, co ti senioři znají mnohdy lépe než internet,“ konstatuje Surmař. 

Náš projekt je o šťastných příbězích pro starší lidi. I když se třeba nejedná o zas tak závratné částky, každá tisícovka se hodí. Ještě ale nemáme vyhráno, pořád jsme našli 'jen' půl miliardy z deseti miliard,” shrnuje Surmař. Podotýká, že spoustu věcí startup v prvních měsících řešil za pochodu a celý tým se potýkal s nedostatkem kapacit a velkým časovým tlakem. I kvůli promlčení nároků drobných akcionářů ve společnosti Unipetrol nebyl čas platformu ladit do posledního detailu a její spuštění odkládat. „Polovinu procesů v rámci startupu jsme dořešili pořádně až teď. Pořád ještě trochu nestíháme, protože klientů je strašně moc, ale jsme už stabilizovaní a splatily se nám počáteční vysoké náklady,“ říká. 

Po uzavření kapitoly Zapomenuté miliardy se chce mladý podnikatel dále zaměřit na sociálně prospěšné projekty. Jako jeden z dlouhodobých cílů zmiňuje projekt, který například může pomoci vyřešit bytovou krizi, ale také zvýšit životní úroveň.  „Nešlo by jen o modulární bydlení jako produkt, ale i o tu servisní část, která by zahrnovala pomoc s lepším stravováním, vzděláváním, pohybem. To je taková moje utopie, kterou bych chtěl zasadit do startupového světa. Zatím je to na mě příliš velké sousto, ale už dlouho vím, že tam směřuji,“ uzavírá Daniel Surmař. 

Foto: Zapomenuté miliardy

Anna Jurečková

Další články autora →

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata: Investice, Startupy
Nenechte si uplavat nové články!
Váš e-mail
Sledujte nás:
Další články