Současná globální klimatická krize je největší krizí, které jsme jako lidstvo čelili, myslí si Petr Vítek, spoluzakladatel pražského Impact Hubu. V rozhovoru pro Newsroom StartupJobs uvedl, že si už i Češi začínají uvědomovat, že situace je vážná a změny nevyhnutelné. I proto spustili akcelerační program Climate Challenge, v němž mohou získat podporu projekty zaměřené na řešení nějakého klimatického nebo environmentálního problému.
Aktivistka Greta Thunberg se právě vydávala na svou plavbu, když jsme se spojili s Petrem Vítkem, spoluzakladatelem pražského Impact Hubu, abychom se pobavili na téma klimatických hrozeb a možnosti přispění ze strany firem. „Na prvním místě by mělo být uvědomění si, že každý náš byznys planetě škodí," tvrdí Petr. I proto přišel s programem Climate Challenge, kam je možné přihlásit své byznysové projekty až do 15. září. Deset úspěšných projektů bude mít k dispozici mimo jiné zázemí Impact Hubu, mentory či workshopy.
Petře, v rámci Impact Hubu jste nedávno představili program Climate Challenge. V čem spočívá?
V Impact Hubu, ale i osobně jako jednotlivci vidíme, že lidstvo čelí globální klimatické krizi, což je nejspíš největší krize, jaké jsme kdy čelili. Ta situace je fakt vážná, navíc klimatická krize je důsledkem dalších věcí, jako je krize hodnot a rozpad biodiverzity na téhle planetě. Proto jsme si řekli, že není čas ztrácet čas, je potřeba udělat spoustu opatření. Dodržujeme některá interní opatření, ale největší dopad má samozřejmě core business, takže jsme si řekli, že bychom do něj rádi přinesli pozitivní řešení v oblasti životního prostředí.
Climate Challenge je v první rovině akcelerační program pro deset projektů, které chtějí přispět k řešení klimatické krize, a to jakýmkoli způsobem. V druhé rovině je to partnerský program, kterému zatím pracovně říkáme Climate Challenge Lab, kde pracujeme s našimi partnery, kteří mají nějaké interní klimatické výzvy a chtějí je řešit s ostatními aktéry trhu, takže jim s nimi chceme pomoci.
Jaké jsou podmínky pro účast v akcelerátoru?
Je to velmi otevřené, v podstatě je určený pro tři cílovky: První jsou startupy, které mají ve svém jádru řešení nějakého klimatického nebo environmentálního problému. Druhou cílovkou jsou neziskovky a třetí jsou interní inovační projekty ve firmách nebo v jakýchkoli organizacích.
Tím pádem je nijak neomezujeme, zajímá nás ucelený projekt. Hlavním kritériem pak bude dopad na řešení klimatické krize. Podmínkou je, že by měl být projekt alespoň ve fázi Proof of Concept, kdy už můžeme vidět, že jejich nápad funguje a přispívá k řešení problému. Ideální je, aby už mělo jejich řešení nějaké zákazníky nebo uživatele. A samozřejmě za tím musí stát tým, který se tomu věnuje. Záměrně říkám tým, protože nemáme dobré zkušenosti s tím, když projekt vede jeden člověk, na kterém to stojí a padá. Jinak to mohou být už existující projekty, které mají třeba už i platící zákazníky, fungují rok dva a teď přemýšlí, jak škálovat a znásobit dopady.
Petr Vítek (vlevo)
Co od vás mohou účastníci projektu očekávat?
Můžeme jim nabídnout zázemí Impact Hubu, mentory, experty, které by nikdy nepotkali, případně měli velký problém sehnat. V naší síti je přes 200 takových lidí, dále pak máme skvělé partnery, kteří jsou hodně otevření spolupráci, jsou připraveni dát k dispozici své zázemí, případně svoje kanály, své zákazníky. Chtějí bez nějakého ega pomoci těm projektům uspět. Součástí programu jsou i vzdělávací workshopy a eventy. Celkově akcelerátor Climate Challenge dává každému týmu minimální hodnotu 150 tisíc korun.
Další věc je, že jsme dobře napojeni na investorskou komunitu. Jsem spoluzakladatelem dopadového investičního fondu (Tilia Impact Ventures, pozn. red.), takže projekty, které budou otevřené investici a budou investovatelné, mají docela dobrou šanci si na investici sáhnout, nebo se alespoň dostat s investory do kontaktu a získat od nich z tohoto pohledu zpětnou vazbu.
Jak jsou na tom podle tebe Češi s environmentálními projekty a vůbec s přispěním na ochranu životního prostředí? Mám na mysli v rámci byznysu, nikoli jako jednotlivci.
Je těžké v tomhle generalizovat, ale abych ti nějak smysluplně odpověděl, tak si zaprvé myslím, že je velký rozdíl mezi velkými městy a zbytkem ČR. Ve velkých městech se koncentrují lidi, kteří jsou zcestovalí nebo intenzivněji sledují, co se děje ve světě, a víc věří tomu, že změna je nevyhnutelná, že už to není nějaká hipsterská nebo intelektuální záležitost chovat se zodpovědněji, posunout naši ekonomiku z lineární na cirkulární, ale že už je to nutnost.
Začíná tu být povědomí o tom, že tak, jak to fungovalo doteď, už to fungovat nemůže. Například když to porovnám s tím, jak to bylo před pěti lety. Ale když to srovnám se zahraničím - nedávno jsem to třeba viděl v Amsterdamu - tak tam jsou pořád mnohem dál.
„Snažíme o nějaký holistický přístup, abychom si i sami zažili, jaké to je vše předělat," říká Petr Vítek o „zodpovědném" přístupu ze strany Impact Hubu
V jakém smyslu?
To povědomí je tam mnohem hlubší a širší, společnost jako taková víc integruje udržitelnost a cirkularitu a vůbec jakousi širší odpovědnost nejen k vlastnímu byznysu, ale i ke komunitám, v kterých žijeme, ke společnosti jako k celku, k zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům a samozřejmě planetě, na které žijeme.
Holističtější přístup k byznysu mi přijde na západ od nás mnohem standardnější, tady je to spíš záležitostí mladých lidí, kteří jsou hodně zcestovalí, sečtělí, nebo lidí, kteří si v životě prošli nějakou osobní, zdravotní nebo vztahovou krizí a teď si říkají, že chtějí, aby měl i jejich pracovní život nějaký přesah, chtějí po sobě zanechat víc než hezkou EBITDA.
V Česku nám chybí taková ta generace 40+, kterou na západě vnímám jako velmi silnou. Mladí lidé jsou tam i tady v tomto směru podobní, ale nám schází tahle generace ostřílených podnikatelů nebo manažerů, kteří by už opustili korporát a nějakou dobu systematicky budovali nějakou novou ekonomiku nebo udržitelnější byznys. Ale i to se mění.
Chceme však také ukazovat, že nefunguje „Buď, a nebo", tedy že buď děláš byznys a musíš bejt tvrdej a nelítostnej, nebo se jdeš obětovat do neziskovek, kde pomáháš nějaké dobré věci za nula peněz. Na západě je téma Social Entrepreneurship, tedy společensky prospěšného podnikání hodně silné, zatímco do Česka teprve proniká. Proto také chceme v našem akcelerátoru ukázat takové projekty z oblasti životního prostředí.
Do které z těch dvou zmíněných skupin řadíš sám sebe? Mladý idealista, nebo byznysman, který si prošel krizí?
Hehe, mladý už asi ne, ale jinak oboje, idealista, který prošel krizí.
Jaká jsou ta interní opatření, která jste přijali v Impact Hubu, jak jsi zmínil?
Teď právě procházíme scanem na naši CO2 stopu. Jana Půlpánová z Envirostylu nám udělala přehled provozu našich poboček Impact Hubu, dostali jsme tuny doporučení, která teď chceme jedno po druhém implementovat. Ve většině věcí jsou to malé investice a primárně jde o změnu mindsetu - třeba předcházení odpadům. Třeba jsme si řekli, že hostíme spoustu interních akcí, a tak na nich chceme mít veganský catering, protože environmentální stopa živočišné výroby je enormní.
Taky se snažíme o nějaký holistický přístup, abychom si i sami zažili, jaké to je vše předělat. Jakmile dokončíme ten scan, přál bych si co nejdřív offsetovat naše uhlíkové emise, abychom do nějaké doby byli uhlíkově neutrální.
Tenhle přístup se u nás teprve chytá, ale na druhou stranu je pravda, že firmy, které se k němu přihlásí, budou pro zákazníky víc přitažlivé a může jim to i pomoct v byznysu. Souhlasíš?
Nepochybně, ale to by neměla být jejich primární motivace.
Což mě přivádí k otázce tzv. greenwashingu, kdy se firmy uměle „lakují nazeleno" hlavně kvůli prospěchu, než aby to myslely vážně. Setkal ses s něčím takovým?
Určitě. V médiích teď třeba byla kauza s McDonald"s, kteří nahradili plastová brčka papírovými, které se ale nedají recyklovat, kdežto plast, pokud se správně vytřídí, tak se dá alespoň recyklovat. Ono je ale složité najít řešení. Na prvním místě by však mělo být uvědomění si, že každý náš byznys planetě škodí, protože ji zatěžuje, takže nejlepší je tomu předcházet a přistupovat k tomu od počátku tak, abychom škodili co nejmíň, dělali byznys co nejšetrněji. A v tom je zakopaný pes.
Nedá se vše dělit na ekologický a neekologický, spíš jsou to různé odstíny. Třeba já mám doma jedno ocelový brčko a ta jeho environmentální stopa je pravděpodobně obří kvůli celé jeho výrobě, takže zase když už tohle brčko mám, tak je dobrý ho používat sto let. A samozřejmě nejlepší je si říct: Potřebuju to brčko? Nemůžu to pít bez něj?
Což mi připomíná, že dvojice mexických studentek právě vyvinula brčka z manga, která drží pohromadě pomocí látek z kaktusu, a ta se buď po půl roce rozloží, nebo jsou běžně zkonzumovatelná.
To je super, a to se přesně vracíme k programu Climate Challenge. Budeme stát před výzvou, kdy se nám přihlásí čtyřicet padesát projektů a naším úkolem bude vybrat z nich ty, která mají pro udržitelné řešení největší potenciál. A to, co jsi zmiňoval, může vypadat zajímavě.
Otázkou je, jak velkou část odpadu brčka tvoří z globálního pohledu. Jsou hodně vidět, ale z pohledu objemu si troufnu odhadnout, že jsou zanedbatelná. Proto se chceme při zkoumání projektů zaměřit na to, jak velký budou mít celkový dopad. Ale abych to ještě zkomplikoval, tak právě brčka sice nemusí být tak velkou položkou v tom koši, ale zase jsou hodně vidět, což může mít velký pozitivní vzdělávací a snowball efekt.
Koncem loňského roku jsi spolu se Silke Horákovou založil fond Tilia Impact Ventures. Jaké máte zatím výsledky?
Máme za sebou první investici a v těchto týdnech uzavíráme druhou, což odpovídá tempu, které jsme chtěli, tedy zhruba dvě investice ročně.
O jaké projekty jde?
Transakce s tím druhým projektem je zatím neveřejná, již brzy se to snad změní. Tento projekt má globální ambice, a když se mu bude dařit, tak by mohl přispět k zásadní minimalizaci obalů.
První se jmenuje DatLab a řeší zodpovědné a kvalitní veřejné zadávání. Polovina našich daní totiž jde na veřejné zakázky, přičemž ani státní správa nemá systematický přehled o tom, jak kvalitně se zadávají. Tihle kluci strojově sbírají data o globálních a lokálních veřejných zakázkách a tím vytvářejí obří databázi, takže jsou pak schopni strojově hodnotit zadavatele oproti třeba dobré praxi dle EU či Open Contracting Partnership.
Autor: Václav Lang
Foto: archiv Petra Vítka, Impact Hub
