V srpnu pokořili světový rekord v počtu současně tisknoucích 3D tiskáren, kterých bylo 1096. V září se zapsali do žebříčku EMEA, kam se dostane 500 nejrychleji rostoucích firem v Evropě. Co chystá Prusa Research na říjen? Mohlo by to být nějaké slušné místo v žebříčku Fast 50, vyhlašovaném každý rok společností Deloitte. Minulý ročník společnost vyhrála a my se těšíme na 17. října, kdy budou vyhlášeny výsledky jubilejního 20. ročníku. S Josefem Průšou, zakladatelem a majitelem společnosti Prusa Research, jsme se bavili o receptu na zvládnutí rekordního růstu, který dosáhl 17 000 procent během čtyř let. Podívali jsme se i na novinky v oblasti 3D tisku a jeho silné tuzemské kořeny.

Deloitte Fast 50

Blíží se nám soutěž o nejrychleji rostoucí firmy v ČR - Deloitte Fast 50. V minulém ročníku jste zvítězili. Co máme čekat letos, zvládnete obhájit?

Nemyslím, že by bylo úplně běžné, aby se v podobných žebříčcích růstu obhajovalo prvenství. Ale uvidíme, necháme se překvapit.

Jak rychle roste Prusa Research tento rok? Pokoříte loňských 17 000 procent?

Na to je pořád velmi brzy, protože nás čeká silný konec roku s pár oznámenými novinkami. Růst ve Fast 50 vypadá neskutečně, jen nezapomínejme, že se počítá s výsledkem posledních čtyř let, takže je to každým rokem těžší a těžší.

Co s sebou takové tempo nese za výzvy?

Během posledních dvou let jsme vyrostli ze 150 na 450 lidí, takže největší výzvou byl asi právě nábor nových lidí a nastavení všeho tak, aby firma fungovala. Dílčí výzvy řešíme každý den, ale na druhou stranu nikdo z nás moc nechce, abychom vyrostli v neosobní korporaci, kde jsou nastavené procesy na každou drobnost. Díky tomu, že sedíme všichni v jedné budově, se neustále potkáváme a většinu věcí řešíme operativně. Půjčky ani investory jsme nikdy řešit nemuseli, na inovace a vývoj máme dost svých prostředků, což je velká výhoda.

Světový rekord v počtu současně tisknoucích 3D tiskáren ze sprna 2019

Klade takový růst vysoké nároky i na majitele, respektive ředitele firmy?

Dřív jsem řídil všechno sám, respektive ve spolupráci s mým společníkem Ondřejem a bratrem Michalem. Ale dnes už to nejde. Snažím se pořád vidět do všeho, co se ve firmě děje, přispět názorem, ale samotné provedení už nechávám na jiných. Tím, že jsem takovou tváří firmy, pracuji v podstatě pořád, protože reaguji na komentáře lidí na sociálních sítích, setkávám se s nimi na výstavách a podobně.

Nemáte strach z vyhoření?

Mě komunikace s komunitou hodně baví, takže tady snad žádné vyhoření nehrozí.

Nešel by růst ještě zvýšit, kdybyste do prodeje zapojili distributory? Proč je vaše strategie postavená na prodeji bez prostředníků?

Přímý prodej má ohromné množství výhod. Majitelům našich tiskáren neradi říkáme „zákazníci“ – jsou to členové komunity. Lidé, pro které je 3D tisk často něčím jako životní styl. Přímá zpětná vazba od nich je mimořádně důležitá pro další inovace našich tiskáren. Díky přímému prodeji také můžeme posílat lidem vždy poslední verzi tiskárny s aktuálním firmwarem a vylepšeními. K těm dochází prakticky každý měsíc, a kdyby tiskárny ležely někde skladem u distributora, o tuto možnost by lidé přišli. Netvrdím, že v některých zemích nebudeme nikdy distributory využívat, ale výhody přímého prodeje si chceme zachovat co nejdéle.

Jak se daří náboru do Prusa Research v době extrémní zaměstnanosti? Narážíte na limity českého pracovního trhu a hledáte alternativy?

Máte pravdu, že lidí je málo, ale snažíme se jim vycházet co nejvíc vstříc – většina z nás chce dělat na projektech, které mají smysl, a které přicházejí s něčím novým. Troufám si říct, že to je lákavější než kantýny nacpané jídlem a organizované teambuildingy.

Jaký je váš přístup k automatizaci?

Co se týče automatizace, používáme ji určitým způsobem od začátku – plastové díly našich tiskáren si tiskneme sami na stávajících tiskárnách a držíme tak původní myšlenku RepRap projektu, ze kterého naše tiskárny vyšly.

Nabíráte také v zahraničí?

Tím, že prodáváme přímo do celého světa, je už nyní náš tým dost pestrý. Přijímání lidí ze zahraničí tedy není žádný problém.

Prusa Research doma i ve světě

Co za novinky nás v nejbližší době čeká v oblasti 3D tisku?

3D tisk je příliš široké odvětví, než abych na takovou otázku dokázal nějak konkrétně odpovědět. Máme tu na jedné straně cenově dostupné domácí tiskárny pro každodenní použití a na straně druhé velké průmyslové stroje za několik milionů dolarů. Pokud bych si ale mohl dovolit odpovědět trochu obecněji, řekl bych, že v našem segmentu domácích tiskáren budou přicházet inovace hlavně v oblasti spolehlivosti, uživatelské příjemnosti a softwaru, kde je největší potenciál pro zrychlení tisku.

Postřehl jsem před pár týdny nový model Original Prusa SL1 – v čem je tiskárna zajímavá? Co stálo za jejím vznikem?

Na modelu SL1 jsme začali pracovat už začátkem loňského roku, kdy jsme koupili českou firmu Futur3D. Ta se věnovala vývoji tiskáren založených na technologii SLA a my jsme chtěli do této oblasti proniknout a udělat v ní podobný „vítr“, jako jsme udělali s našimi modely MK2 a MK3 ve světě FFF tisku (jde o technologii Fused filament fabrication, tedy vrstvení roztavené plastové struny - pozn. redakce). Original Prusa SL1 ale při tisku využívá fotocitlivou pryskyřici, kterou osvětluje LCD displej po velmi slabých vrstvách. Výtisky jsou tak mnohem detailnější než u FFF tisku, a tiskárna tak má různá průmyslová využití, pro které by nešlo FFF tisk použít – například ve šperkařství, stomatologii apod. Zároveň je ale SL1 cenově přijatelná i pro domácí uživatele.

Z jakých materiálů lze tisknout? Existuje nějaký recyklovatelný materiál, který například vzniká zpracováním druhotného odpadu nebo obnovitelných materiálů?

Jak jsem říkal na začátku, 3D tisk je velmi rozsáhlé odvětví a z toho plyne i různorodost používaných materiálů. Čistě teoreticky je možné tisknout skoro vše – beton, plast, tekutou pryskyřici nebo třeba i čokoládu. Ale nejpoužívanější jsou samozřejmě termoplasty – od nejběžnějších PLA (biologicky odbouratelný a snadno tisknutelný) a PET (používá se např. při výrobě nápojových lahví), přes kompozity (plasty míchané například s kovovou příměsí) až po vysokoteplotní průmyslové polymery. Některé z těchto materiálů jsou i recyklovatelné.

Kdysi znamenalo už pořízení tiskárny značnou investici, nemluvě o náročnosti modelování. Zvládne to dnes už každý?

Pokud se máte chuť učit něco nového, troufám si říct, že se do problematiky 3D tisku bez problémů dostanete třeba za dva měsíce. Technické myšlení se samozřejmě hodí, ale dnes jsou tiskárny opravdu uživatelsky mnohem příjemnější než třeba před pěti lety. Právě na to se hodně soustředíme i při našem vývoji. Tiskárna jako taková stojí méně než nový iPhone, takže ani v tomto ohledu už problém není. Důležitá je hlavně touha se něco naučit, určitá míra kreativity a změna myšlení – ne všechno je třeba při poruše vyhodit a kupovat nové – řadu náhradních dílů si můžete vytisknout sami doma, a navíc si je i upravit podle svých specifických potřeb.

Překvapilo vás v poslední době použití 3D tiskárny pro řešení ne úplně typického reálného problému?

U nás ve firmě tiskneme skoro všechno. Věšáky na bundy, jmenovky na dveře, komponenty tiskáren na naší nonstop farmě, držáky na pití, poličky, zkrátka snad všechno, co vás napadne. Takže už jsem asi viděl vytištěného ledacos. Ale abych dal alespoň jeden příklad – zaujal mě projekt, který běží v pražském IKEMu, kde na našich tiskárnách tisknou modely orgánů k transplantaci. Chirurg si tak může prohlédnout detailní model konkrétní ledviny ještě před operací, podívat se na její zvláštnosti a ukázat je třeba studentům. A dárce si pak ještě model své darované ledviny odnese domů na památku.

Modely z 3D tiskárny pomáhají doktorům s přípravou k operaci a po skončení zákroku zůstanou pacientům.

Četl jsem, že lze tisknout i ve vesmíru, kde je pouze mikrogravitace.

Ano, na Mezinárodní vesmírné stanici dokonce 3D tiskárna je a my víme, že i naše tiskárny používá samotná NASA, i když ne přímo ve vesmíru. Každopádně FFF tiskárna gravitaci nepotřebuje – teoreticky ji můžete přidělat vzhůru nohama na strop a tisk poběží. Otázka je, proč byste to dělali. 😉

Jsou Češi pionýři v 3D tisku? Přijde mi, že spousta mých známých tiskne doma jen tak pro radost.

Nechci, aby to znělo jako nějaké chlubení, ale myslím, že už jenom my jsme v ČR udělali pro povědomí o 3D tisku dost. Plus jsou tu i další firmy a hlavně spousta šikovných lidí, které baví vymýšlet, tvořit a „bastlit“. U nás v tomhle máme dlouhou tradici a myslím, že v lidech to stále zůstává. Jen už tolik nekutí třeba na chalupě, ale dělají svoje projekty doma v garáži a zapojují do nich nové technologie, včetně 3D tisku.

Spolupracujete s univerzitami, myslíte, že nám roste nová generace inovátorů v oblasti 3D tisku?

Chystáme jeden velký projekt, který se týká vzdělávání na základních a středních školách, ale s vysokými školami jsme samozřejmě v kontaktu už nyní. Spolupracujeme s nimi na vývoji, testování nových technologií a podobně.

Farma 3D tiskáren, které tisknou plastové díly pro další 3D tiskárny. Trochu strašidelná představa.

Gratuluji ke 130 tisícům prodaných kusů a 10 procentům světového trhu. To všechno vzniká v domě na Partyzánské?

Díky! 😊 Ano, všechno vzniká v Holešovicích na Partyzánské. Když jsme se sem před dvěma roky stěhovali, zabírali jsme stěží tři patra. Nyní už je celá sedmipatrová budova jen naše. Dům je to sice starý, ale má svoje kouzlo a pro nás je skvělé, že můžeme mít na jednom místě vývoj, technickou podporu, výrobu, marketing i sklad. Lidé spolu mohou komunikovat napřímo, a všechny problémy se tak řeší okamžitě. A je tady i dost místa na pravidelné firemní party, na odpočinek máme krásnou velkou terasu a chystáme i posilovnu.

Autor: Matyáš Vejskal

Foto: archiv Prusa Research

Pozn.: Newsroom StartupJobs je mediálním partnerem Deloitte Fast 50.