Práce na dálku je přesně tím fenoménem, který je jedněmi vzýván coby modla moderního zaměstnávání, jinými zatracován jako kacířská myšlenka podkopávající zaběhnuté pořádky. Ostatně i nedávný průzkum mezi uživateli StartupJobs ukázal, že startupisti jsou v otázce remote rozděleni přesně na půl. V názorech na plusy a minusy se rozcházejí i samotní „dálkoví pracovníci”. Autor článku, který pracuje většinu času ze zámoří, a šéfvývojář pražské firmy Realpad Software, jenž sídlí v Šumperku, rozebrali tento fenomén rozdílnýma očima.
„Ta procházka po stodůleckém Central Parku člověka poránu tak příjemně nakopne,” říkal jsem si před pár dny, když jsem během své zastávky v ČR kráčel mrazivým ránem do kanceláře. Ze svého přechodného bydliště v Praze to mám přesně tak daleko, aby se člověk příjemně protáhnul a poslechnul si nějakou hudbu, ale nezmrznul u toho či se příliš nezapotil. Neexistuje lepší start pracovního dne, a když jsem v Česku, snažím se téhle možnosti využít, třebaže zvládám své povinnosti vyřídit i na dálku. Ve svém druhém domově v Mexiku si to pak vynahrazuji alespoň procházkami pro snídani a kávu, neboť tam většinou pracuji naopak z domu.
To Matěj Vitásek, hlavní technický ředitel neboli Chief Technical Officer v Realpadu, s nímž jsem ten den po telefonu rozebíral výhody a nevýhody remote spolupráce, mluví právě o úspoře času, kterou by jinak strávil cestováním z kanceláře a do kanceláře, jako o hlavní výhodě práce z domova: „Když si nasčítám hodiny, které bych strávil někde venku v dopravě v autě, tak to podle mě není ospravedlnitelné. Každý, kdo může pracovat remote, a nepracuje, se podle mě dobrovolně ochuzuje o obrovské procento života,” uvádí.
Matěj Vitásek
Matěj má rodinu, a tak vidí hlavní výhodu v tom, že uspořený čas může věnovat jí. „Mám malé děti, ty nejmenší ještě ani nechodí do školky, takže si s nimi díky remote spolupráci užívám mnohem více času. Je to úplně něco jiného, než kdybych měl práci od devíti do pěti a k tomu ještě ráno i večer půl hodiny na cestu do práce,” vysvětluje. Vyhovuje mu také, že díky práci na dálku nemusí trávit čas na zdlouhavých a neefektivních mítincích.
Byť se tradiční docházky 9-17/po-pá bojím jako čert kříže, cesta do a z kanceláře je pro mě osobně naopak něco jako nezbytná očista. Ráno se při ní naladím na to, co mě čeká, urovnám si myšlenky, nadýchám čerstvého vzduchu, a pokud ji mohu pojmout jako procházku pěkným prostředím, mám ještě dobrý pocit z toho, že jsem pro sebe už za to ráno alespoň něco fajn udělal, něco pěkného viděl. Po práci mi zase taková cesta pomůže zrelaxovat se, odpojit od pracovních starostí, pročistit mysl a nastartovat volnočasový mód. Bez dlouhých pěších cest domů bych přechod mezi volnem a prací nezvládal.
Autor článku v jedné ze svých „remote kanceláří". Tentokrát v kalifornském San Diegu
To ostatně uznává i Matěj, který pracuje z domu, v němž žije se svou rodinou, ovšem má pro sebe vyhrazený celý jeden byt, kde může nerušeně pracovat. „Já jsem na takových 30 až 50 procent workoholik, takže to mám zkreslené. Když přijdu domů, tak mi chvilku trvá jaksi odvinout mozek, než přejde do režimu, že už jsem s dětmi a s rodinou. Myslím si, že je to paradoxně ta věc, kdy commuting (termín pro pravidelné cestování mezi domácností a prací - pozn.red.) může pomoct. Když jsem 30 minut ve veřejné dopravě, tak to je ten čas, kdy můžu odvíjet mozek,” přitakává.
Matěj pracuje remote už delší dobu. Vše začalo, když odjel studovat do švýcarského Lugana a řekl si, že vedle Ph.D. studií si přibere taky nějakou práci. Tak se seznámil s Marianem Škvarkem, který právě rozjížděl projekt Realpad, software určený developerským společnostem, usnadňující správu pronajímaného portfolia. „Začal jsem tedy programovat po večerech, po víkendech, volali jsme si přes Skype a podobně. Myslím, že to fungovalo, rozuměli jsme si, prostě dva matfyzáci. A přitom už bylo jasné, že projekt někam směřuje,” vzpomíná.
Nakonec se po roce a půl rozhodl z osobních důvodů pro ukončení studií a začal se na full-time věnovat Realpadu. Přestěhoval se do Šumperku, odkud pokračoval v práci na dálku. „Všechno jsme vlastně měli nastavené, jen to začalo být na full-time.”
Tady musím poznamenat, že práce z Šumperku či z Lugana má, co do geografie, značně jiné parametry než práce z Mexico City. Tím hlavním rozdílem je sedm hodin časového posunu. Člověku to rozhodí režim, protože nechce být brzdou různých rozhodovacích procesů, a tak místo abych si po práci v klidu vypl všechny pracovní komunikační nástroje, jsem na příjmu de facto non-stop a Slack kontroluji nad ránem či před spaním se stejnou pravidelností, jako si chodím čistit zuby nebo v noci pro vodu. Výhodu to má zase tu, že přes den mám klid na práci a nikdo z Česka mě obvykle neruší, neboť v ČR je tou dobou večer a noc.
Pokud pak dělám nějaký rozhovor, ukázalo se, že remote spolupráce tomu nijak zvlášť neškodí. Respondenti našeho Newsroomu bývají zběhlí v užívání různých skypovacích aplikací, navíc - jak jsme se shodli s Matějem - tady se skutečně šetří mnoho času, které člověk při běžném fyzickém mítinku ztrácí small talkem, různými zdvořilostmi, přesuny, popíjením kávy a podobně. Třebaže takové drobnosti jsou mnohdy právě tím, co tuží vztahy, jsou zároveň ohromnými žrouty času.
Část mé další remote kanceláře, tentokrát na kávové plantáži v horách mexického státu Chiapas. I tady se dá pracovat, ale není to žádný med.
Když už jsme u vztahů, je načase si připomenout průzkum, jenž jsme před pár dny v Newsroomu publikovali a který vzešel z odpovědí uživatelů StartupJobs na otázky ohledně jejich zkušeností s prací na dálku. V něm 55,9 procenta respondentů uvedlo, že jim více vyhovuje práce v kanceláři, oproti 44,1 procentu preferujících remote spolupráci.
Nejčastěji zmiňovanou nevýhodou přitom byla absence kontaktu s týmem a z toho plynoucí problémy v komunikaci a spolupráci obecně. Respondenti často uváděli, že při spolupráci na dálku je komunikace pomalejší a méně efektivní, protože často dlouho čekají na odpověď na otázku, kterou by osobně vyřešili během minuty. S tím také souvisí další zmiňovaná nevýhoda, a to nižší možnost sdílení znalostí v týmu a podpory od zkušenějších kolegů.
V tom se s Matějem shodneme. „Když řeším s kolegy něco dynamického, tak by bylo nejlepší, kdybychom seděli pohromadě,” přiznává. „Můžeme si napsat na Slacku, ale když právě nevidím, co ten člověk dělá, tak to může být brzda. Navíc když chceme zorganizovat nějaké střetnutí ve více lidech, tak je s tím vždy spojená nějaká agenda, nějaká režije - podívat se do kalendáře, kdy má kdo volno, odeslat pozvánky, čekat na vyřízení… Zatímco když celý tým sedí v kanceláři pohromadě a já mám třeba něco na kolegu, tak se podívám a vidím, že vypadá, že by se mi mohl chvilku věnovat, tak můžeme rychle něco vymyslet. Nebo vidím, že jde telefonovat s konkrétním klientem, tak už vím, že se v té věci něco děje. V kanceláři je člověk zkrátka mnohem víc na pulsu toho, co se děje.”
Někdy podle něj může práce na dálku vést k nepříjemným nedorozuměním, komunikačním šumům: „Přes emaily a Skype se prostě nepřenese všechno, taková ta nonverbální část komunikace se tam dost ztrácí,” říká Matěj a přidává konkrétní zkušenost s kolegou, který byl podle něj sice talentovaný, ale když si postavil hlavu, nebyla s ním řeč: „To je podle mě právě jedna z věcí, které by možná šly lépe vyřešit, kdybychom si sedli do jedné kanceláře a vyříkali si to. Zafungoval by tam lidský sociální faktor, zatímco když se bavíte s někým jen přes emaily a Skype, kde se úplně jinak přenášejí emoce a pocity z člověka, tak to možná byl i jeden z důvodů, proč jsme si nesedli.”
Pod tohle bych se podepsal. Nejenže je někdy snadnější a efektivnější mít potřebné kolegy hned po ruce a nečekat, až vám odpoví na Slacku, případně probrat nějakou záležitost u kafe místo zdlouhavého hledání se ve videokonferencích, ale také se často stane, že jedno neobratné slovíčko může kolegu na druhé straně rozhodit a naopak. Nemluvě o tom, že když máte fajn kolegy, rádi s nimi tužíte vztahy a navíc práce po jejich boku je příjemná, veselá i motivující.
Matěj si pro sebe vyhradil byt v domě, v němž s rodinou žije. Takže má blízko dětem a zároveň, když je potřeba, se má kam zavřít a soustředit se na práci.
Ostatně i z odpovědí našich respondentů lze vysledovat názory ve smyslu, že remote spolupráce může mít negativní vliv na motivaci k práci, a to zejména z toho důvodu, že se lidé cítí osamělí a bez sounáležitosti s firmou.
Matěj nicméně poznamenává, že v kanceláři je každou chvíli nutné na něco reagovat, a když je potřeba se skutečně delší dobu soustředit, tak aby si člověk bral home office. Pro něj práce z domu představuje další možnost, jak si den kreativněji rozvrhnout. „Mám čas na nějaké rodinné věci a podobně,” upřesňuje.
Já osobně se v kanceláři koncentruji o něco lépe, než doma, kde mám kolem sebe příliš mnoho lákadel pro prokrastinaci. V kanceláři si občas zajdu uvařit kafe, občas prohodíme pár slov s kolegy, což příjemně osvěží, ale jinak z mé zkušenosti více motivuje k tomu, aby člověk seděl, pracoval a efektivně využil čas, který má k práci vyhrazený.
To Matěj doma s koncentrací problém nemá, i když má kolem sebe malé děti. „Když nemusím volat, je spousta věcí, které můžu klidně dělat v kuchyni na stole, zatímco se okole mě bijou děti. Dokud si neubližují, tak je mnoho činností, kdy mi takovéto vyrušení vůbec nevadí. Potom jsou skutečně takové úkoly, kdy třeba musím napsat nějaký souvislý text - a už jenom poslouchat okolo sebe češtinu mi interferuje se schopností tu češtinu napsat, takže na některé věci to nejde,” směje se rodilý Slovák.
Já děti nemám, takže mě rodinné starosti z pracovního rytmu nevytrhávají. Zato když jsem v Česku, nechám se občas spolknout večerní Prahou, která mě vyplivává pozdě v noci, a to se pak ta motivace vstát a cvičit hledá o něco hůř, zvlášť pokud můžete pracovat z domu.
Kancelář v mexické Oaxace.
Podle Matěje je „extrémně” důležité mít nějakou místnost, kde se člověk může zavřít a mít klid na telefonování či soustředění se. To nejde říct o práci například v kavárně nebo dopravních prostředcích, kterou si taky vyzkoušel, ale s ne příliš valnými výsledky. Jednak právě kvůli nedostatku ticha a klidu pro případ, že je potřeba telefonovat, jednak kvůli nespolehlivému připojení.
Tady opět mohu jen souhlasit. Nejednou jsem se vytočil do běla, když jsem vážil půlhodinovou cestu do kavárny, kde jsem si koupil kafe, abych následně zjistil, že internet pro dnešek nefunguje, případně se propadá pod návalem těch, kteří dorazili za stejným účelem. A co se týče práce v dopravních prostředcích, tak ano, téměř vždy si slíbím, že čas ve vlaku, letadle či autobusu využiji co nejefektivněji, ale nechte si ujít ty strhující výhledy za okem!
Jak správně upozornili respondenti již zmíněného průzkumu, při práci z domova se hůře odděluje pracovní život od osobního, což může vyústit v další problémy. Proto, jak podotýká Matěj, je vhodné měřit si čas strávený reálnou prací.
„Děláme to tak, že si pustíme stopky a sledujeme si, kolik jsme na čem odpracovali. Takže vidím, jak mi naběhly hodiny. Včera jsme běhali po doktorech, takže jsem tam měl výpadek, tak jsem pak zase pracoval déle do večera. Snažím se tam mít nějakých 8 hodin denně, tedy 40 do týdne s tím, že tam mohou být výkyvy. Ze zkušenosti vím, že kdybych dával víc jak 40, tak začne trpět kvalita práce a ještě více kvalita rodinného života, protože mě chtějí mít doma,” říká.
Práce na dálku je věda a musí se to s ní umět. Oblíbený vtip praví: „Výhodou mojí práce je, že ji mohu dělat odkudkoli. A nevýhodou, že ji mohu dělat odkudkoli.” Pokud je člověk freelancer nebo zaměstnanec s výsadou pracovat na dálku, měl by si předem stanovit jasná pravidla a těch se držet.
Ano, občas pro poíchnutí svých kolegů a kamarádů zveřejním fotku své „remote” kanceláře někde na pláži v Karibiku. Ale tímto bych rád vzkázal, že nic není tak růžové, jak se zdá. Ono totiž sedět v ráji a přitom vyřizovat e-maily, honoráře, spolupráce, editovat články, přepisovat rozhovory a podobně, zatímco kolem vás doslova bzučí dovolenková atmosféra plná drinků a slečen v bikinách, to je jako sypat si sůl do rány.
Výhodou práce na dálku je, že ji můžete vykonávat kdekoli, kde je připojení k internetu. Nevýhodou, že ji můžete vykonávat odkudkoli, kde je připojení k internetu.
Je tedy potřeba si práci na dálku neplést s lemplováním a nalajnovat si ji, jako by člověk seděl v kanceláři, jen přijmout její profesionální výhody, jako je možnost lépe si rozvrhnout čas, možnost se lépe soustředit a možnost pracovat z prostředí, které je nám třeba bližší než kancelář.
„Určitě jsou zaměstnání, kdy to z principu nemůže fungovat, ale tak 80 procent lidí, co znám, by klidně mohlo mít full-time job na dálku, jenže z nějakých důvodů nemají. Stále totiž existují někteří manažeři, kteří když nevidí člověka v práci, tak mu nevěří,” říká Matěj.
„Globálním trendem bude, že firmy procitnou a zjistí, že nemusejí mít všechny na místě, aby věděli, že pracují. Kopec zaměstnání má pracovní náplň takového charakteru, že když si management sleduje, že to jde zaměstnancům správně, tak nepotřebuje, aby seděli všichni v kanceláři,” uzavírá a já mu dávám za pravdu. Lelkování za peníze už není v módě, teď frčí vytváření hodnot a posouvání se. A je jedno, jestli u toho sedíte v kanceláři, doma, v letadle, hospodě či na pláži. Důležitý je výsledek, nikoli pocit, že zaměstnanec sedí určitý počet hodin na svém místě.
Foto: Archiv autora, archiv Matěje Vitáska, Unsplash/Croissant
