Martin Rozhoň o své nové roli: Nejde jen o to vydělat prachy. Vlastně nevím, za kolik jsem Vivantis prodal


Uplynulý rok byl pro podnikatele a investora Martina Rozhoně zlomový. Po 18 letech se odpoutal od svého dítěte" Vivantisu a místo něj se po několikaměsíčním odpočinku vrhl na investování do startupů. Koncem roku se mu pak narodil nový potomek. O jeho podnikání, Vivantisu, startupech ale také pocitu vyhoření a meditaci jsme si povídali v době mezi svátky. 

Za pár dní končí rok 2018, jste typ člověka, který si dává novoroční předsevzetí?

Nejsem úplně fanda novoročních předsevzetí, ty většinou brzy vyprchají. Snažím se spíš na věcech pracovat průběžně, silvestrovská předsevzetí si nedávám. 

Co tedy plánujete v prvních dnech a týdnech nového roku?

Teď je to ovlivněné novým přírůstkem do rodiny, takže mám omezený pracovní program. Nicméně byznys nespí, mám rozjednaných několik dalších investic a zároveň průběžně pomáhám většině projektů, v nichž jsem zainvestovaný. Můj program je půl na půl - v jedné půlce pomáhám projektům, v kterých už jsem, druhá jsou nové investice, zvažování, do čeho jít, do čeho nejít. Ve Vivantisu už jsem v podstatě skončil, už se tam jen jednou za týden přijdu podívat spíš na kafe, takže mám teď veškerý čas na nové projekty.

O jaké konkrétně jde?

Ještě bych je nechtěl konkrétně zmiňovat, protože ty dealy nejsou dořešené. Jsme na dobré cestě třeba s dvěma vegetariánskými projekty - to je společně se zdravou výživou a alternativní medicínou taková moje srdeční záležitost - ale konkrétně bych je nechtěl zmiňovat. Taky teď intenzivně zvažuji jeden velmi zajímavý globální technologický projekt - který rovněž nechci ještě jmenovat. Ale jsou to věci, které jsou na dobré cestě.

Jedná se o investice do již existujících projektů, nebo rozjezd něčeho nového?

Oba projekty jsou v podstatě v začátku. Řádově měsíce už sice fungují, ale ještě to není byznys, který by byl stabilně rozjetý. Ukázalo se však, že ten projekt funguje, že má šanci dál růst, a já jsem teď od toho, abych pomohl finančně a hlavně svými zkušenostmi, abychom to ze současné one man show posunuli v regulérní firmu. Ten technologický projekt už je pěkně rozjetý v několika zemích a má tým o desítkách lidí, takže tam případně naskočíme již do rozjetého rychlovlaku.

Vrátil bych se ještě na začátek a trochu zabilancoval. Letos jste se po 18 letech odstřihl od vaší společnosti s e-shopy Vivantis a zaměřil se na jiný segment, do toho se vám o Vánocích narodil potomek. Řekl byste, že byl pro vás tento rok životním, případně zlomovým rokem?

Zlomovým určitě byl, protože ve Vivantisu jsem byl 18 let, což je hrozně dlouhá doba. I celé odpoutávání od něj bylo poměrně náročné, jelikož to bylo moje dítě. V dubnu jsem pak předal svou pozici novému šéfovi a pak už jsem tam byl jen na nějaké dopředávání věcí - to byl první zlom.

Druhý velký zlom nastal, když jsem skutečně začal věnovat víc času projektům, v nichž jsem už byl zainteresovaný, a hledání nových projektů. To je pro mě hodně nové a naplňující - oproti Vivantisu, kde to sice bylo také pořád o něčem novém, protože jsme dynamicky rostli, ale pořád to bylo e-commerce, a tím pádem trošku to samé dokola. Teď potkávám projekty ze všech možných oblastí a spoustu skvělých lidí kolem nich a souběžně se učím spoustu a spoustu nových věcí. Je to pro mě velká životní změna a hodně mě to naplňuje.

Jsou investice do startupů tím, v čem jste se našel?

V rámci investiční strategie mám dva směry: jeden je byznysový ve smyslu investic do on-line projektů, technologických záležitostí, jako je třeba VRgineers, SatisMeter, nicméně víc a víc svůj čas a peníze investuji do projektů, které jsou blízké mému srdci nebo bohulibé. To jsou právě projekty v oblasti ekologie, zdravé výživy, alternativní medicíny, alternativního vzdělávání…Tyhle věci mě hodně baví i proto, že za nimi často stojí super lidi, kteří to nedělají pro peníze. To v téhle oblasti není ani mým cílem, je skvělé rozvíjet něco, co má vyšší přesah než jen vydělat prachy.

Vaše poslední dvě investice byly do Scuku a uLékaře…

Ano. I když jednání probíhala delší dobu, k završení došlo až teď, protože poměrně hodně času zabralo, než se to papírově dalo dohromady, protože tam vstupovalo více investorů najednou a každý si chtěl říci svoje.

Jaké další startupy máte ve svém investičním portfoliu?

Když to vezmu od největší investice, tak to je firma VRgineers, což jsou brýle pro virtuální realitu - v hi-tech kvalitně, jedny z nejlepších na světě. Dodáváme je už do automobilek, jako je třeba Škoda, VolksWagen, teď je chceme škálovat dál do světa, na což aktuálně hledáme dalšího investora. Dalším z technologických projektů je SatisMeter, což je nástroj pro pokročilé měření zákaznické spokojenosti. Ten už máme asi u 150 globálních klientů. Když se ještě trochu vrátím do historie, tak vlastně největší investici mám v Rockaway a MALL Groupu, protože jsem většinu hodnoty Vivantisu vyměnil za dluhopisy konvertibilní na akcie MALL Groupu, respektive první část šla ještě do Rockaway, takže tam je má největší investice, byť pasivní.

Pak už se dostávám spíš k věcem, které - jak jsem říkal - pro mě mají bohulibý přesah a chci se jim do budoucna více věnovat na úkor klasických investic, kde se koukám na potenciální výši zhodnocení. Mimo Scuku a uLékaře je to třeba projekt Econea, což je e-shop pro prodej ekologických produktů, ale jeho hlavním cílem je dělat osvětu v rámci ekologie – prodej produktů to v podstatě jen financuje.

Pak máme projekt Machavert, což je biofarmaceutická společnost, která vyvíjí lék na rakovinu a autoimunitní nemoci. Předchůdce tohoto projektu byl vyvinut ještě na Akademii věd za komunismu, pak se tu roky prodával jako doplněk stravy Ovosan a my se snažíme léčivou látku tohoto produktu ještě vylepšit a nechat ji schválit jako klasické léčivo. Máme za sebou už 3 roky velmi úspěšného vývoje - je tam skvělá účinnost a neprojevily se žádné vedlejší účinky. Produkt podporuje přirozenou obranyschopnost organismu na rozdíl od klasických chemoterapeutik, které ji naopak ničí, což způsobuje následné závažné komplikace. Aktuálně sháníme další investory, abychom mohli lék začít testovat na lidech.

Investování už je pro mě spíš životní styl než prostředek k vydělávání peněz. Dělat s lidmi, kteří jsou skvělí, věci, jež mi dávají smysl, to je takové moje krédo.

Jaká je finanční návratnost vašich investic?

Zatím nevím, protože jsem zatím žádné z nich neexitoval. Všem projektům se nicméně daří velmi dobře. Samozřejmě některé jsou poměrně rizikové, třeba ten vývoj léku na rakovinu, to je o stovkách milónů USD a mnoha letech výzkumu. U projektů, které jsou “bohulibé” ani nečekám nějaké extra zhodnocení, tam je pro mě nutné, abych dostal peníze v nějakém čase zpátky a mohl je investovat do dalších projektů, ale nějaké velké zhodnocení nečekám. Na rozdíl od technologických investicí, kde zcela racionálně předpokládám, že zhodnocení bude. Skoro všechny ty technologické firmy jsou dělané na exit a zatím se nedá říct, jestli vydělávají, nebo prodělávají. Jednoho dne se prodají a uvidíme, jaké zhodnocení tam bude. Naopak „bohulibé“ projekty prodávat nechci – chci je dlouhodobě rozvíjet a maximalizovat jejich pozitivní společenský dopad.

Je něco, čemu se při investicích vyhýbáte?

Viděl jsem už určitě přes sto projektů, z toho jsem udělal nějakých deset investic, takže v principu každý desátý projekt, který se ke mně dostal, byl z mé strany investovatelný, ale je to hodně dané tím, jakou sociální bublinu mám a tím pádem, jaké projekty se ke mně dostávají.

Hodně se koukám na lidi, kteří za projekty stojí. Produkt je pro mě až sekundární, protože když vidím, že lidé za ním jsou schopní, zapálení a mají hodnoty, jež jsou v souladu se mnou, tak produkt klidně obrátí v něco jiného a budou úspěšní v něčem jiném. Samozřejmě že se dívám, jestli je i ten produkt nějakým způsobem škálovatelný, má hlavu a patu, ale pokud jsou ti lidé okolo schopní, tak si tu cestu nějak najdou.

Chystáte se i na nějaké investice v zahraničí?

Zatím úplně ne. Měl jsem tu nedávno jeden anglický projekt z FMCG oblasti, ale rozhodl jsem se do něj neinvestovat, protože právě do FMCG je problematické proniknout s malou firmou vůči velkým hráčům, kteří jsou etablovaní ve všech řetězcích. Je to dáno i tím, že chci podporovat lokální české podnikatele a jejich projekty.

Existuje nějaké specifikum pro český trh? Například vy sám jste dříve několikrát opakoval, že tu máme obrovské množství e-shopů.

V Česku je čtyřicet tisíc e-shopů, možná i víc, a když to přepočítáte na počet obyvatel, tak alespoň podle mých posledních informací z loňského roku (2017 - pozn. red.) to je nejvíc na světě. Česko jako e-shopová velmoc je jedno velké specifikum. Další je třeba poměr Seznam vs Google, kdy Seznam má poměrně velký tržní podíl, což mimo Ruska a Číny žádný lokální vyhledávač nemá. Je vidět, že jsme technologicky zdatní, že se umíme určitým způsobem postavit globální konkurenci. A tak tady vznikají takové firmy, jako je VRgineers, která je z hlediska virtuální reality na totální světové špičce.

Jaká byla vaše přidaná hodnota při budování Vivantisu? V čem tkvěl váš úspěch?

V době našich začátků byly e-shopů možná desítky nebo stovky, mezi nimi například tři parfumerie. Nicméně konkurence rostla a rostla, čímž to bylo těžší a těžší. Marže šly dolů, konkrétně u těch parfémů jsme začínali s maržemi 50 procent, dneska jsme kolem deseti.

Dnes už v těchto mainstreamových komoditách přežijí jen ti největší, kteří dokážou levně a dobře nakoupit ze zahraničí, mají úspory v rozsahu objemu a dokážou to dělat efektivně. Menší hráči už nemají šanci. Museli jsme růst společně s trhem, abychom si udrželi konkurenční pozici, a vlastně mimo parfémů a kosmetiky, kde jsme byli dvojka nebo trojka na trhu, jsme ve všech ostatních segmentech byli jedničkou. Nikdy jsme nic neoutsourcovali, vždycky jsme se všechno snažili vyvíjet tak, aby to bylo na míru. Bylo to poměrně náročné, ale udržovalo nám to konkurenční výhodu.

Skončil jste u Vivantisu v nejlepším?

Vivantis dnes tvoří 300 lidí a má miliardový obrat, ale hlavní růst má ještě před sebou, protože e-commerce je dnes kolem deseti procent maloobchodního obratu, a myslím si, že ještě hodně poroste. Nicméně pro mě už to po těch 18 letech bylo hodně, byl jsem z toho hodně vyčerpaný a vyhořelý. Potřeboval jsem nějakou změnu, takže jsem někdy po 15 letech začal hledat partnera, kterým se stal dnešní MALL Group.

Původně si koupili 30 procent, následně jsme se dohodli na stoprocentním odkupu. Když jsme domlouvali první část dealu, předpokládal jsem, že mi tam desítky procent zůstanou, jen už na to nebudu sám a budu místo day-to-day byznysu v nějaké víc strategické roli.

Dá už se vyčíslit hodnota konvertibilních dluhopisů, které jste za Vivantis dostal?

Všichni se mě na částku ptají, ale nechci ji sdělovat i proto, že většina hodnoty Vivantisu šla do dluhopisů konvertibilních na akcie a jejich hodnota může být v obrovském rozpětí od jednotek milionů až po třeba nižší stovky milionů. Já vlastně nevím, za kolik jsem tu firmu prodal. Samozřejmě dostal jsem nějaké peníze hned, šlo o nižší desítky milionů, ale ta větší část se doufejme očekává v budoucnu, až budou dluhopisy splatné, nebo se zkonvertují na akcie.

Dopřál jste si po skončení ve Vivantisu nějaký delší odpočinek, jak jste o něm dříve mluvil?

To už je za mnou. Říkal jsem si, že alespoň půl roku nebudu fakt dělat nic, abych si vyčistil hlavu a získal nějaký odstup, a skutečně jsem příliš neměl ideu, co budu dělat dalšího, nicméně po čtyřech pěti měsících už mě to trošku přestávalo bavit a dostávaly se ke mně zajímavé investiční projekty, aniž bych vůbec někde říkal, že třeba chci investovat. Od září jsem do toho zase naskočil na full-time.

Rozhodně to není takový stres a zápřah jako ve Vivantisu, kde jsem pracoval 16 hodin denně v poměrně velkém stresu. Teď jsem docela v klidu a pracovní doba je rozumná. Ale nenudím se, potřebuji pořád něco tvořit, baví mě to a je to můj životní styl.

V době vedení Vivantisu jste si prošel i syndromem vyhoření. Máte teď nějaký recept na to, jak se mu vyvarovat?

Je to hodně zakódované v osobnosti každého z nás a dost se to mění. Přestože jsem věděl, že se řítím k vyhoření, stejně mě moje osobnost nutila neutuchat v pracovních aktivitách a stejně jsem se stresoval i věcmi, kterými jsem nemusel. Je to o poznání sama sebe a pak se věci začnou měnit, když si je člověk uvědomuje. Dají se k tomu použít různé techniky. Já používám rodinné konstelace, různé meditační věci, různé sebepoznávací semináře. Teď jsem třeba týden byl na Umění zemřít. Doporučil bych lidem jít třeba na týden o samotě do lesa, bez mobilu a být sami se sebou, trochu víc naslouchat sobě a duši. Tím, jak jsme pořád on-line, tak jsme hrozně odpojení od sebe.

Co je Umění zemřít?

Je to týdenní kurz, kde si člověk jaksi virtuálně prochází svojí smrtí. Připravujete se na to, že za týden umřete. Napíšete dopisy na rozloučenou, řeknete všem lidem, co jste jim neřekli, probrečíte si to, projdete si všechny emoce s tím spojené. V těchto hraničních situacích, byť tedy uměle navozených, si člověk přeskládává priority a uvědomuje si věci, které jdou běžně mimo něj.

Nemusíte zabíhat příliš do osobní roviny, ale v té profesní - reflektoval jste během toho týdne nějak svou kariéru? Říkal jste si třeba, co jste udělal špatně, co byste udělal jinak?

Určitě. Byť jsem vybudoval krásnou miliardovou ziskovou firmu a výhodně ji i prodal, tak samozřejmě chyb jsem udělal spoustu, mimo jiné směrem k lidem, což člověka mrzí. Mohl jsem k nim fungovat jinak, ale taky k sobě, k rodině. Dneska bych to dělal úplně jinak, jenže taky je mi o dvacet let víc, než když jsem Vivantis zakládal. Určitě bych spoustu věcí dělal jinak, ale možná mě právě to vede k smysluplnějším projektům s přesahem, protože mi to dává víc než jen rozmnožování peněz.

Autor: Václav Lang