Bezvodé záchody, využívání dešťovky pro hygienu nebo na pití. Tak vypadá budoucnost vodohospodářství podle Karla Plotěného, spoluzakladatele brněnské společnosti ASIO. Ta se zabývá čistěním a úpravou vody už sedmadvacet let a kromě Česka působí v dalších dvaatřiceti zemích. Větší pokroky v udržitelnosti podle Plotěného v Česku zatím brzdí zastaralá legislativa, strach z novinek a pohodlnost úředníků. I tak už se v tuzemsku objevují první inovativní projekty, i když zatím často balancují na hraně zákona.
Produkty pro čištění a úpravu vody brněnské společnosti ASIO lze najít na více než třiceti zahraničních trzích. Kromě většího množství zákazníků však měli zakladatelé k zahraniční expanzi i další zásadní důvod: „Mohli jsme díky tomu od začátku sledovat trendy. To, co se děje v Německu, se obvykle během pěti až deseti let děje v Česku. A za pár let se to samé děje například v Rumunsku. Země postupně k některým změnám dorůstají,“ vysvětluje Karel Plotěný, spoluzakladatel ASIO.
Příkladem za všechny je podle něj dešťová voda. „V posledních třech letech se v Česku hodně změnilo vnímání dešťové vody a její používání. Lidé začínají kupovat nádrže na dešťovou vodu ve velkém. My jsme to očekávali, protože to samé se už v letech 2003 a 2004 začalo dít v Německu,“ přibližuje pro StartupJobs Newsroom Plotěný.
Pivo má pomoct prolomit vnímání dešťovky
Právě dešťová voda bude podle Karla Plotěného tématem i dalších let. „Zatímco u nás se používá na zálivku a na splachování, v Německu už se prosazuje i v osobní hygieně,“ dodává. Změny čeká i ve vnímání a používání takzvané šedé vody (splašková odpadní voda z domácností a dalších neprůmyslových budov, která na rozdíl od tzv. černé vody neobsahuje odpad ze záchodů - pozn. red.). „Čechům to teď připadá směšné, ale Němci už experimentují se suchými záchody a využíváním šedé vody. V Hamburku existuje čtvrť, která má okolo dvaceti tisíc lidí a nemá žádnou kanalizaci. Lidé používají vakuové záchody, jaké známe například z letadla. Exkrementy se pak vyvezou a použijí pro bioplynovou stanici. A šedá voda se vyčistí a vsákne do půdy,“ popisuje Plotěný.
Zatímco v Evropě případný přechod na tato ekologičtější řešení bude podle Plotěného trvat ještě roky, země jako Indie, Čína či Indonésie už to řeší nyní. „V těchto zemích staví třeba milionové sídliště a už prostě nemají tolik vody, aby mohli všichni splachovat pitnou vodou. Navíc potřebují, aby voda ve městě zůstávala kvůli zeleni a zajištění mikroklimatu,“ dodává.
Pivo Zmoklá sova je vyrobeno z vyčištěné dešťové vody
Pomoct změnit vnímání užitkové vody má i pivo, které ASIO vyrobilo ve spolupráci s břeclavským pivovarem. Jedenáctistupňový ležák Zmoklá sova je totiž vyrobený z dešťové vody. „Naše legislativa má pocit, že odpadní voda musí zůstat odpadem. Stejně tak u dešťovky stále převládá názor, že z ní nelze udělat vodu pitnou. Ale proč by ne? Při dnešních možnostech se dá odpadní i dešťová voda vyčistit natolik, že se stane vodou pitnou. A my si myslíme, že i to by mělo být součástí cirkulární ekonomiky. Že bychom se měli vody zbavit až v momentu, kdy už ji nemůžeme vyčistit. Ale i tehdy ji můžeme ještě využít například na zalévání,“ upozorňuje Karel Plotěný.
Ačkoliv jejich pivo vzbudilo velký zájem, koupit se nedá. I proto, že zmíněná česká legislativa na využití dešťové vody v potravinářství nemyslí.
Pomalá legislativa a projekty na hraně zákona
A problém se netýká pouze potravinářství. Česko zatím naráží v některých otázkách nejen na nedůvěru lidí, ale podle Plotěného také na setrvačnost zákonů a určitou pohodlnost řady úředníků. „Stále se snažíme vodohospodářství unifikovat za každou cenu. Například pro úředníka je samozřejmě pohodlnější, když má obec centrální čistírnu. Má pocit, že tím se celý problém vyřeší, a to bez ohledu na další dopady. Nikoho už netrápí, že se voda z obce odvede a po část roku nepoteče v místním toku nic. Až teď, kdy začínáme pociťovat důsledky sucha, přemýšlíme nad tím, zda je dobrý nápad odvádět vodu za každou cenu pryč. Zda by nebylo lepší ji vyčistit a znovu využít přímo v místě,“ říká Karel Plotěný a doplňuje, že ačkoliv mezi odborníky a na konferencích už je slyšet o trendech a nových možnostech, než se změny dostanou do zákonů, trvá to roky. „Člověk ale musí být optimista. Už se najdou osvícení lidé a i v Česku vznikají zajímavé projekty. Jen jsou zatím často na hraně zákona, nebo musí vzniknout načerno a současnou legislativu obejít, protože by jinak nikdy vzniknout nemohly,“ podotýká.
I v Česku vznikají projekty udržitelných čtvrtí a měst. Jejich výstavbu často znemožňuje legislativa
Jednou z prvních vlaštovek udržitelného řešení celé oblasti je chystaná městská čtvrť v Židlochovicích v okrese Brno-venkov. „Tato čtvrť by měla být udržitelnější a řeší chytřejší nakládání s energií, využívání dešťové vody i čištění a opakované použití šedé vody. Vzor a podporu pro výstavbu našli právě už ve zmíněném Německu,“ dodává Plotěný.
„Lidem musíte dát zodpovědnost a svobodu,“ myslí si Plotěný
Když společnost ASIO v roce 1993 začínala, měla dvě základní vize. Jedna zahrnovala ekologické zacházení s vodou, vlastní vývoj a inovace a mezinárodní působnost. Druhá pak vytvoření lidské a otevřené firemní kultury, kde je správně vyvážený poměr zodpovědnosti a svobody. „Ani jedna z těchto vizí se za sedmadvacet let, co fungujeme, nezměnila. Jen se vždy v čase nějak konkretizovala,“ říká Plotěný.
Ačkoliv některé z myšlenek Karla Plotěného o svobodě a spokojenosti zaměstnanců na prvním místě nezní dnes nijak překvapivě a inovativně, tři roky po revoluci to rozhodně nebyl standardní způsob řízení. „Byli jsme předtím ve firmě, kde se nám nelíbil způsob jednání s lidmi. Chtěli jsme to dělat jinak, tak jsme si založili vlastní společnost,“ vzpomíná.
Podle Karla Plotěného musí mít lidé svobodu a možnost rozhodovat, jinak ztratí radost z práce
Hodně jim podle něj tehdy pomohly myšlenky Andreje Kopčaje, který o řízení firem i lidí přednášel a psal knihy. „Mluvil o tom, že řídit se dá pomocí cílů, kdy lidi necháme, aby si cestu našli sami. Pro nás bylo přirozené dát lidem svobodu. A zajímavé je, že když se dnes dívám na mladé firmy a všechny nové manažerské teorie, tak v podstatě říkají a dělají to, k čemu jsme my přišli nějak vlastním pocitem už před téměř třiceti lety,“ říká Karel Plotěný.
Můžou se navíc pochlubit i tím, že s nimi někteří zaměstnanci strávili většinu profesního života. „Dnes už začíná první generace zaměstnanců odcházet pomalu do důchodu. Máme tady totiž poměrně velké množství lidí, kteří s námi prožili dvacet, pětadvacet let,“ dodává Plotěný.
Kvůli odlišnostem rozdělili firmu
Stejně tak, jako ve společnosti ASIO postupně a pocitově budovali tým, budovali podle Karla Plotěného i produktovou nabídku. „Začínali jsme ve dvou, takže jsme si nemohli dovolit dělat desetimilionové zakázky. Začali jsme proto od malých domácích čistíren přes větší až po průmyslové. Potom se přidaly i velké komunální. Posouvali jsme se a rostli, jak co se týče zkušeností, tak velikosti zakázek. Byl to přirozený vývoj. Prožili jsme nárůst počtu lidí i velikosti zakázek. Nic jsme nepřeskakovali,“ popisuje.
Přiznává ale, že v jeden moment se natolik nechali zlákat velkými zakázkami za miliony, že jejich nabídka pro domácnosti začala upadat. „Uvědomili jsme si ale, že i to je pro nás důležité a má to význam, takže jsme se k tomu asi před pěti lety zase začali vracet,“ dodává Plotěný. Firmu se také rozhodli rozdělit na dvě a vzniklo ASIO TECH a ASIO NEW. „Firmu jsme rozdělili i proto, že jsme vnímali, jak je uvažování obchodníků výrobků odlišné od obchodníků technologických celků. Technologové z pohledu obchodníků výrobků prodej příliš komplikují. A obchodníci ho naopak z pohledu technologických firem příliš zjednodušují. I proto jsme se rozdělili a každá část se věnuje něčemu trochu jinému,“ vysvětluje nedávné rozštěpení Plotěný.
On sám se nyní věnuje především nachystání firmy na převzetí. „Po sedmadvaceti letech ve firmě už se pomalu chystáme na odchod a vychováváme si nástupce. Když se dívám na své současníky, kteří pomalu končí, tak mám často bohužel pocit, že odcházejí proto, že na změny rezignovali. Asi vím i proč. Čím je člověk starší, tím víc pociťuje, jak rychle čas ubíhá. A demotivuje ho tím víc, že některé věci se mění velmi pomalu. Z teorie i zahraniční praxe víme, co bychom mohli a měli dělat. V oblasti hospodaření s vodou ale z nějakého důvodu stále neděláme pro udržitelnost to, co bychom mohli. Zdržujeme a často po vzoru Cimrmana zkoumáme slepé uličky, “ uzavírá Karel Plotěný.
Foto: archiv společnosti ASIO
