Květináč z hasicího přístroje, svítidla ze soudků od prosecca či šperky z rozbitého skla. Brněnské designérské duo NAHAKU vdechuje starým či nepotřebným výrobkům nový život tím, že je přetváří v produkty, které najdou další praktické uplatnění. Takzvaná upcyklace, jak se tomuto procesu říká, tak oddálí následnou recyklaci a pomáhá životnímu prostředí.
Pojem recyklace zná každý, s upcyklací už to tak slavné není, třebaže si troufneme tvrdit, že velká část z nás už někdy v životě něco upcyklovala (i když bez znalosti tohoto termínu). Třeba jste si ušili nové šaty z cárů těch, které už byly nepoužitelné, postavili skleník z nepotřebných zavařovaček nebo si vyrobili stůl z vyhozených palet, zručnější z nás možná lavičku z desky snowboardu.
„Rozdíl mezi recyklací a upcyklací je podstatný. Při upcyklaci vyhozený produkt ještě jednou vrátíme k uživateli, takže se prodlouží doba užívání a oddálí se recyklace, která pak stejně může nastat. Pokud můžeme prodloužit životní cyklus produktu i o desítky let, má tohle smysl,” vysvětlil pro Newsroom StartupJobs Josef Rozehnal, který spolu s Jakubem Krausem tvoří duo NAHAKU.
Série výrobků z vyřazených hasicích přístrojů (Foto: NAHAKU)
Zatímco tedy recyklace znamená, že se z vyhozené věci vytěží materiál, z níž byla vyrobena, a ten se dál použije, upcyklace je opětovné využití přímo primárního produktu pro jiný než jeho původní účel. Jak uvádí například web Tříděníodpadu.cz, „v principu lze říci, že cokoli, co přidává věcem jinak určených k likvidaci, nebo odsouzených k dalšímu chátrání, na hodnotě, je upcyklace”. Podle oficiálních definic by navíc nový výrobek měl být lepší kvality než ten původní, tak aby napomáhal zlepšení životního prostředí, mnozí ještě dodávají, že upcyklace není pouhé kutilství, ale životní styl a nový způsob uvažování.
Lampy, šperky či kabelky
Tento proces přetváření zaujal i zmíněné brněnské duo, které se proslavilo zejména znovu-užíváním vyřazených hasicích přístrojů, z nichž následně vyrábějí moderně vypadající květináče, vázy nebo lampy.
V zásobě ale toho mají ještě více. „Zpracováváme PET sudy od prosecca a přetváříme je ve svítidla PETing. V šuplíku máme svítidla ze skleněných dvířek od praček... Brzy v rámci crowdfoundingové kampaně ukážeme například šperky z rozbitého skla nebo kabelky z vyřazeného PVC. Snažíme se především o využití nechtěného materiálu ve veřejných prostorách, tedy tam, kde naše práce osloví co největší počet lidí a snad je i přiměje k zamyšlení,” uvedl Josef Rozehnal.
Nápad upcyklovat předměty odsouzené k vyhození prý s Jakubem Krausem našli „na dně naší kapsy”. „Při studiu jsme se snažili investovat prostředky jiným směrem než do materiálu a do práce. Aniž bychom si ale uvědomovali, o kolik dražší, komplikovanější a pracnější je zpracování odpadového materiálu oproti tomu novému,” popisuje.
Lidé by se podle něj měli více zajímat o otázku produkce a s ní spojeného konzumu. „Upcyklaci by šlo zasadit do procesu výroby prvotního produktu. Rovnou přemýšlet nad tím, že lze přetvořit produkt v něco dalšího, počítat s tím dopředu. Je to ale velmi komplikované, ale snad už v dohlednu. Proto děláme to, co děláme.”
Na dotaz, jaký je zájem o jejich výrobky, odpovídá neurčitě, že takový, jaký stačí uspokojit: „Nemůžeme si stěžovat, ale víte co, vždycky může být líp. Stavíme se před čím dál tím větší výzvy a daří se nám jim čelit. Zeptejte se za rok a uvidíme.”
Autor: VAL
Foto: NAHAKU
