Hunter Games vznikly před čtyřmi lety jako klukovská zábava. Štěpán Gregor a Luboš Němeček tehdy pro své kamarády vymysleli venkovní šifrovačku, která měla obrovský úspěch. Dnes pod křídly pražského inkubátoru UP21 vytvářejí mobilní aplikace, v nichž spojují dětskou zábavu s technikou. Na kontě již mají 24 her, s nimiž začínají dobývat i zahraničí.
Únikové hry vznikly v Japonsku v roce 2007, do Čech se výrazněji rozšířily zhruba před sedmi osmi lety a Češi jim rychle propadli. Od první varianty escape roomu v Japonsku se postupně odrazila řada vnitřních i venkovních variant této kolektivní hry. Cílem je uniknout v časovém limitu z uzavřeného prostoru prostřednictvím řešení hádanek a šifer, nebo se dostat do cíle hry, pokud jde o variantu v exteriéru. Bez komunikace a spolupráce to však nejde, člověk tak objeví skryté vlohy, nebo si osvojí jiné vzorce přemýšlení.
V současné chvíli jsou nejpopulárnější indoor únikovky, které se nejčastěji nacházejí v Praze. Přesto se začíná čím dál víc dařit i outdoorovým akcím, kdy se hra odehrává venku za pomoci mobilní aplikace.
Právě takové dnes vytvářejí Štěpán Gregor a Luboš Němeček, zakladatelé start-upu Hunter Games. Jak již bylo řečeno, svou první šifrovačku pro hrstku kamarádů vytvořili v roce 2015, a když dělali další, přihlásili se lidé, které vůbec neznali, a tak si řekli, že by možná stálo za to se tvorbou her i živit - a to formou vývoje herních mobilních aplikací. Před třemi lety od práce na koleně přešli pod křídla pražského inkubátoru UP21, odkud se postupně úspěšně vymotávají.
„Jdeme si svou cestou a lidi to baví"
Co vás dva spojuje natolik, že jste schopni spolu fungovat i ve firmě?
SG: Když rozjedete podnikání s kamarádem, jdete do toho s vědomým rizikem, že když se podnikání nepovede, tak přijdete nejenom o firmu, o peníze, ale většinou i o dobrého kamaráda. Nás naštěstí ani jedno z toho nepotkalo. Dokážeme spolu bez problému fungovat jak ve firmě, tak i mimo ni. Dobře se totiž doplňujeme.
LN: Dlouholetá známost. Procestovali jsme spolu Mexiko a každý mi dá za pravdu, že měsíc mimo domov na cestách prověří sílu vztahu. Známe se už tak dobře, že víme, kdy na toho druhého mluvit a kdy ho nechat být. Naše výměny názorů jsou konstruktivní a k práci, ale nejsou osobní, to je hrozně důležité. Máme podobné zájmy, snad i humor.
V čem se doplňujete a jak?
SG: Máme hlavně úplně protichůdné povahy, a přitom společně táhneme za jeden provaz. Často máme na věci odlišné názory a právě potřeba se domluvit na nějakém společném řešení nás vede k tomu, že každý tomu druhému odargumentuje svůj pohled na věc. Díky tomuto dialogu pak vidíme problém i z jiného než pouze z vlastního úhlu pohledu a společně nás pak napadnou věci, které by nás samotné ani nenapadly.
LN: Štěpán je puntičkář, analytik, praktik, nevadí mu kontrolovat práci po druhých. Já jsem spíš vizionář, generátor nápadů, motivátor. Štěpán je z pohledu času tady a teď, maximálně půl roku dopředu. Já zase přemýšlím nad věcmi v horizontu od jednoho do deseti let. Oba nás spojuje stejný cíl. Bavit a vymýšlet něco pro ostatní a zkoušet dělat věci po svém a jinak, než se to dělalo doteď.
Jak si dnes stojíte? Kolik her nabízíte a jak jsou spokojení klienti?
SG: V současné chvíli máme v nabídce 24 her a další čtyři jsou aktuálně ve vývoji.
LN: Dodal bych, že začínáme dobývat UK, Chorvatsko, Německo, Slovensko. 24 her je veřejných, ale přes 60 her si na naší platformě vytvořili eventovky, únikovky a jiné skupiny pro své klienty, a ty běžný návštěvník v nabídce nevidí.
Kde berete nápady? Pořád ještě jde v rámci lokací o Prahu, nebo už jste se rozšířili i mimo území hlavního města?
SG: V Čechách máme zatím většinu her v Praze. Jednu hru provozujeme na Slovensku a teď v srpnu jsme spustili první hru v Anglii, kde do konce roku plánujeme spustit ještě další tři. Jedna hra ve vývoji je v Chorvatsku a máme rozjednanou spolupráci s partnery v Německu a v Dánsku.
LN: S nápady je to čím dál složitější. Zatím jsme dělali hry hlavně podle filmů, známých příběhů, a z naší fantazie atd. Nicméně mě lákají vody v oblasti investigativní žurnalistiky, kauzy, vzdělávání (třeba jak přežít), něco, co má ještě větší společenský přesah. Třeba Boss Babiš by mě bavil 😊
Jak moc se liší původní představy od aktuální realizace? Co bylo třeba přeformátovat a uchopit úplně jinak?
SG: Podněty na zlepšení dostáváme od našich hráčů průběžně. Posílají nám jednak návrhy na zlepšení jednotlivých her, jednak na nové funkce naší mobilní aplikace, která je hrami provází. Od původního byznys modelu jsme se dle mého příliš neodchýlili. Jdeme si stále svou cestou a lidi to baví.
LN: Původní záměr bylo vytvoření aplikace na hraní geolokačních her. Tím, že jsme ale platformu vybavili funkcemi a postavili na jiných principech, než jsou konkurenční výtvory, nám otevřelo cestu i k jiným využitím. Zážitková pedagogika, event marketing, nábor nových zaměstnanců, vzdělávání, nezkreslené veřejné mínění a další.
Kolik vás aktuálně je, jak si dělíte práci?
SG: Základní tým tvoříme pořád jen my dva s Lubošem. V širším týmu pak máme přes dvě desítky nadšených autorů, kteří společně s námi, nebo sami píší hry, které pak nabízíme v našem e-shopu. Všechno ostatní jako marketing, vývoj atd. jsme outsourcovali, abychom se mohli naplno věnovat svému produktu.
LN: Jak říká Štěpán. Maximálně využíváme freelancery, outsourcing a externí spolupráci. Je to efektivnější a pružnější.
Inkubace, hledání investora a vstup do zahraničí
Jaké máte zkušenosti s inkubátorem - pozitivní i negativní? Dá se porovnat vývoj po vstupu a nyní? V čem je inkubátor nepostradatelný a co byste naopak zvládli sami?
SG: Jednoznačně pozitivní. Kromě obrovského množství zkušených lidí máte možnost dennodenně mluvit s ostatními startupy, které třeba řeší stejný nebo podobný problém jako vy, nebo už ten problém mají dávno úspěšně vyřešený. Takové sdílení informací šetří neskutečné množství času a možných omylů, kterým se díky tomu vyhnete.
Jak jste se připravovali na elevator pitch? S čím jste nejvíc bojovali?
SG: Já sám jsem nejvíc bojoval s trémou.
LN: Abych nezahltil investora nepodstatnými detaily, ale správně představil vizi a kam to chceme dotáhnout.
Kdy je dobré opustit inkubátor? A proč se nepodařilo najít hned investora? Nebo máte nyní nového?
SG: Počátky inkubační fáze jsou hodně dynamické a je dobré, abyste měli po ruce někoho, s kým se poradit. Nejlépe od někoho, kdo už stejnou fází někdy prošel. Ve chvíli, kdy má startup platící klienty, dynamicky roste a nabírá nové lidi do týmu, aby pokryl poptávku, tak mu inkubátor začne být malý a začne se pomalu osamostatňovat.
Naopak inkubátor po úspěšné inkubaci sám očekává, že se osamostatníte a že uvolníte místo dalším začínajícím startupům. Investora jsme začali hledat tento rok v létě a máme za sebou již několik kol jednání s několika fondy. Všechna jednání probíhají dobře, ale cesta je ještě daleká.
LN: Když vám inkubátor nemůže už nic víc dát a vy potřebujete růst. Najít investora není jednoduché. Nejde jen o peníze, ale především o vztah, o to, zda máte stejný záměr a co investor může nabídnout jako benefit, třeba se vstupem na zahraniční trhy, s obchodem, spojení s jiným produktem, zázemí odborníků atd.
Jaké jsou reakce publika na váš produkt?
SG: Prozatím jsme se setkali pouze s pozitivními reakcemi. Uvažujeme proto o tom, že bychom si do budoucna víc hráli s augementovanou realitou.
LN: Před spuštěním hry většinou rozpačité. Noví hráči neví, do čeho jdou, neznají naši aplikaci, seznamují se s principem a fungováním hry. Pak se nechají strhnout hrou, příběhem nebo úkoly. Každý má radost, když se mu něco povede rozluštit nebo vyřešit, když se něco nového nebo zajímavého dozví. Velké finále je pak v cíli. Když hrou prošli, jak si představovali, a my jsme splnili alespoň dvě ze tří kritérií, jsou nadšeni.
Najdou se i tací, kteří chtějí zlomit fungování či nefungování aplikace, mezery v příběhu nebo přicházejí s jiným řešením úkolů. Ti nám pak dávají podněty, jak se zdokonalit a v čem.
Jaký máte cíl do konce roku - řešíte počty hráčů, obrat a počty her?
SG: Do konce roku bychom rádi zakončili další investiční kolo, dokončili další připravované hry v zahraničí a dále v nich expandovali.
LN: Za mě asi vstup a vybudování si pozice v zahraničí a plácnutí si s investorem.
Autor: Karolína Houžvičková Šolcová, MFF UK, Careermarket
Foto: Martin Stranka
