Tohle by měl vědět každý dvacátník: předsudky, se kterými se mladí potýkají v práci

Tohle by měl vědět každý dvacátník: předsudky, se kterými se mladí potýkají v práci

12. úno 2018 Redakce 5 min

Těžko na pracovním trhu pohledáte skupinu lidí, která má horší pověst než mileniálové. Kdo to je? Jsme to my, mladí lidé narození mezi lety 1986 – 1996, kolegové, stážisti, obyvatelé juniorních pozic, studenti. Valíme se na pracovní trh jako přílivová vlna, kterou mnoho personalistů a managerů pozoruje ze břehu s obavami vepsanými ve tváři a nohavicemi pro jistotu vyhrnutými až nad kolena. Prý bude hůř. Co od nás pracovní trh očekává? A může se snad skutečně naplnit to, co od nás očekává? V dnešním článku se vám pokusím poskytnout malý přehled předsudků, s nimiž se můžete jako mileniál v práci setkat a podíváme se i na to, jak moc se shodují s realitou. Vypomáhat si budu spoustou vypůjčených čísel a skupinou sdílných vrstevníků.

 

Pokud pochybujete o tom, že opravdu existuje nějaký cejch, který si s sebou mileniálové do zaměstnání nesou, věnujte pozornost následujícímu obrázku. No ano! Ani Google si o nás nic dobrého nemyslí. Velmi často se pak v článcích určených personalistům vyskytují slova jako „nezvladatelní“, „líní“ „sebestřední“ a „prahnoucí po povýšení“ a internetem se šíří poplašné zprávy o tom, že mileniálové zničí celá průmyslová odvětví. Je docela přirozené, že si starší generace o té mladší nemyslí nic dobrého a v některých obviněních se možná tak úplně nemýlí. Pojďme si tedy nalít čistého vína: co je pravda a co ne?

V čem mají pravdu


• Jsme přelétaví – ano, je to tak, podle výzkumu společnosti Gallup je 60 % mileniálů připraveno zvednout kotvy ze svého aktuálního zaměstnání, pokud přijde nová nabídka, navíc celých 40 % z nás přemýšlí o svém příštím zaměstnání už ve chvíli, kdy nastupuje na nové místo. Drsné.

• Jsme závislí na technologiích – ano, spousta z nás touto závislostí skutečně „trpí“. S mobilem usínáme a s ním se i probouzíme. Každou chvíli se přistihneme, že kontrolujeme jeho display – podle některých odhadů až 150x denně. Je to průšvih i na pracovišti, místo konverzace s kolegy totiž v zasedačce při čekání na poradu raději scrollujeme na Facebooku – a proto jeden druhého skoro neznáme.

• Toužíme po pochvale – i to je pravda, potvrdila to i naše blesková anketa níže. Jsme na to zvyklí už od malička a pochvala je nezbytná pro naše pracovní uspokojení. Také odmítáme dělat práci navíc, pokud za ni nejsme speciálně oceněni. Velmi často se kvůli tomu na pracovišti vytvářejí třecí plochy.

 


V čem nemají pravdu


• Nejsme sobečtí – kdo nebyl mezi 20. a 30. rokem svého života trochu sebestředný, ať první hodí kamenem. Statistiky unikátního projektu Generation What však dokazují, že 75 % jeho respondentů považuje solidární chování za nezbytnou součást života. Třetina mileniálů už nyní počítá s tím, že v budoucnu udělá ve své kariéře pauzu, aby se mohli věnovat péči a své stárnoucí příbuzné. Navíc silně cítíme genderové rozdíly a přes devadesát procent dvacátníků i dvacátnic je pro jejich vymýcení z pracovního trhu.

• Nejsme „ti nejhorší“ – pokud máme svou práci rádi a jsme v ní spokojení (v případě České republiky to tak cítí 75 % dotázaných mileniálů), dokážeme být velmi užiteční zaměstnanci. Technologie jsou náš denní chleba, do digitálního světa jsme se narodili a vyznáme se tu. Dokážeme vymýšlet velmi kreativní řešení a pak za něj i dýchat. Jelikož naprostá většina z nás ještě nezaložila rodinu, máme ve svém životě pro práci mnohem větší prostor než starší kolegové a umíme jí být velmi oddaní. 

• Nejsme líní – přestože je to jedno z nejčastějších obvinění, my nejsme líní. Celých 73 % mileniálů uvádí, že pracuje více než 40 hodin týdně a čtvrtina dokonce více než 50.  Že nejsme lenoši dokazuje i fakt, že více než polovina z nás je ochotná pracovat i v důchodu a 12 % dokonce žádný důchod neplánuje, chce pracovat až do smrti. A co na tuhle statistiku říkají čeští mileniálové? Máme pro Vás bleskovou anketu:

 

Anketa: Jak to vidí vysokoškoláci? Pracovat se musí, třeba do smrti!


Vážně chtějí mladí pracovat i v důchodovém věku, jak tvrdí průzkum? Zeptali jsme se mileniálů, co si o práci v důchodovém věku myslí a jak by (ne)měl vypadat zaměstnavatel, pro kterého by byli ochotni odložit svůj odchod na odpočinek.

 

Rád bych šel do důchodu, ale vzhledem k tomu, že se věk odchodu stále posouvá, tak budu pracovat asi do smrti,“ tváří se skepticky Honza. Za znaky dobrého zaměstnavatele považuje férovost a také trpělivost s novými zaměstnanci. Férovost oceňuje i Michaela „Doufám, že budu dostatečně vitální, abych mohla pracovat co nejdéle,“ dodává.


Umím si to představit, že bych pracoval déle, ale do smrti ne. Chtěl bych si taky užít důchod a rodinu. Takže bych pracoval tak dokud by to šlo, třeba do 75 let, a pak už ne,“ říká Michal. „Pracovat se musí, takže jistě, až do smrti,“ pronáší odhodlaně Vráťa.


Mladí si svou práci v důchodovém věku většinou představují jako kratší úvazek, „…spíš bych to viděla jen jako pracovní koníček než práci na plný úvazek,“ uvažuje Marcela. Práce, která baví a naplňuje je, celkem nepřekvapivě, hlavním předpokladem setrvání u jednoho zaměstnavatele pro všechny mladé, se kterými jsme si v naší bleskové anketě povídali. Shodují se také na tom, že správný zaměstnavatel musí ocenit dobře odvedenou práci a také práci „navíc“. „Měl by ocenit, když se dělá práce navíc, kterou dotyčný nemusel vůbec vykonávat,“ soudí Barbora. Naši respondenti často zmiňují, že chválu ke své práci potřebují. 


úvahy o pracovním důchodu se pochopitelně netýkají manuálně pracujících. „Nedovedu si to představit. Namáhavá manuální práce, kterou vykonávám nejde dělat bez velkého fyzického úsilí. Tolik síly už mít určitě nebudu,“ říká obráběč kovů Michal. Podobně smýšlí fyzioterapeutka Barbora „Myslím, že v tom věku budu ráda, když zvládnu sama sebe,“ směje se.

Anna Vovsová

 

Hledáte vhodné místo, kde byste se mohli postavit předsudkům a ukázat, že mladá krev firmám svědčí? Přihlaste se k odběru newsletteru a my vám budeme servírovat všechny zajímavé pracovní nabídky.


Zašleme ti aktuální pracovní pozice z tvého oboru.

Tvůj e-mail:  

 

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!
Přečtěte si dále
Související témata:
Další články