Tomáš z Qminers: “Pokud má člověk rád matematiku a programování, je práce u nás splněný sen“


Tomáš Bouda pracuje v Qminers jako Python Developer. Jeho kariérní cesta vedla i přes Microsoft. Zajímá vás, jaké jsou podle něho rozdíly mezi startupem a korporátem? Nebo proč si vybral právě práci v Qminers a jak probíhalo výběrové řízení? Na tyto, ale i další otázky, jsme se Tomáše zeptali za vás.

 

Tomáši, čemu konkrétně se Qminers věnují?

Tak tohle jsem zatím nedokázal vysvětlit ani doma.

 

Poptávka po programátorech (zejména těch seniorních) je v dnešní době obrovská. Čím vás zaujali právě v Qminers?

Byl to pohovor od začátku až do konce. Domácí úloha nebyla příliš náročná technicky, ale časový limit 4 hodiny celkem přísný byl. Když jsem ji řešil, měl jsem pocit, že se ode mě vyžaduje velká míra samostatnosti a efektivity. Po odevzdání jsem ještě chvíli přemítal nad svým řešením, když mi najednou došlo, že jsem vůbec nepochopil zadání a vyřešil jiný problém. Naštěstí jsme se domluvili na dodatečné opravě a mohl jsem napravit škody. Díky tomu se mi povedlo nepochopit zadání podruhé a opět poslat řešení zcela jiného problému. Pak už si toho moc nepamatuji až do chvíle, kdy jsem dostal pozvánku na osobní pohovor s odůvodněním, že konverguji správným směrem, a že mi věří, že s dostatečným počtem pokusů bych úlohu nakonec vyřešit dokázal.

Druhou částí si mě kluci naprosto získali. Úlohy, které jsem dostával, byly vzhledem k okolnostem (a mé nervozitě) poměrně složité a vůbec poprvé jsem na nějakém pohovoru dostal zadání, které běžně najdete jen v pokročilých kolech programátorských soutěží. To mě fascinovalo. Bylo to skoro 5 úžasných hodin, kdy jsme společně řešili náročné problémy a každý, s kým jsem mluvil, ve mně zanechal silně pozitivní dojem.

Po nástupu se ukázalo, že můj odhad byl přesný a běžný den ve firmě odpovídá dojmům, které jsem si původně odnesl. Den po dni jsem byl více nadšený ze své práce, atmosféra v týmu byla skvělá a já si říkal, že už to snad nemůže být lepší. A tohle se mě nějakým způsobem drží. Pořád si říkám, že jsem musel mít hodně velké štěstí.

 

Jakým způsobem fungují Qminers uvnitř? A jakou roli v tom máte?

Protože se zabýváme vývojem softwaru, který obchoduje na burze, točí se naše práce hodně okolo matematiky, programování a práce s daty. Matematikou se většinu dne zabývají naši analytici, ale současně musí být schopni naprogramovat svoje nápady a převést je z matematického světa do řeči Pythonu. Samotné programování je zase denní náplní vývojářů v C++ a Pythonu, kteří se vedle programování nesmí bát matematiky a musí být schopni přepsat vzorečky tak, aby byly co nejefektivnější.

V rámci vývojářského týmu pracuji na pozici Pythonisty. Když jsem nastoupil, dostal jsem za jeden z úkolů pomoci analytikům s jejich prací, aby byli pokud možno efektivnější a lépe se jim pracovalo. To nejprve znamenalo vůbec pochopit, co vlastně všichni dělají. A také proč to dělají. A jestli to třeba nemůžou dělat jednodušším způsobem. To může zahrnovat alternativní implementaci existujícího kódu, která bude rychlejší a méně náročná na paměť, protože data, se kterými pracujeme, jsou obrovská. Jindy to zase může být pomoc s testováním, protože napsat rigorózní (a hlavně spolehlivé) testy není vůbec lehké. A často také vyvíjíme vlastní nástroje na všechno možné a nemožné, abychom získali odpovědi na otázky, které řešíme.

Hlavně se vůbec nenudím, práce je nad hlavu a mám neustále možnost se učit. A pokud má člověk rád matematiku a programování, je to prakticky splněný sen. Nakonec, jak často můžete pracovat na úkolu, o kterém nikdo netuší, jestli se vůbec vyřešit dá?

 

Napadá vás v tuhle chvíli nějaký problém, který se vám zatím nepovedlo vyřešit?

Ten nejvíce palčivý asi bude koordinace společného odchodu na oběd :-) Na burze jedna milisekunda odpovídá věčnosti, kdy se může stát cokoliv. Ale odtrhnout se společně od práce, vstát a odejít nám občas trvá i hodinu.

 

Zmínil jste tým, jak důležitý je pro vás pojem týmu?

Naprosto zásadní.

Pokud na sobě pracujete a máte chuť se ve své práci zlepšovat, je dlouhodobě velmi důležité mít možnost učit se od ostatních. Pokud takovou výhodu nemáte, můžete rychle ztrácet motivaci. Chybí nějaký ukazatel, kterým směrem se vydat, chybí někdo, kdo vás občas postrčí kupředu, což sem tam potřebuje snad každý. Ve skvělém týmu se lidé vzájemně táhnou a jsou schopni neuvěřitelného výkonu, to je jedinečný pocit.

Stejně tak atmosféra a vztahy mezi lidmi jsou faktorem, který zásadně ovlivňuje vaši chuť ráno vstát a jít do práce. A pokud si můžu vybrat, přijde mi o dost lepší se na své kolegy po ránu těšit, než aby to bylo naopak.

 

Všimla jsem si, že jste pracoval i pro český Microsoft. V čem vnímáte největší rozdíl mezi takto velkou firmou a startupy?

V kultuře.
a) Startup se stává korporátem ve chvíli, kdy levá ruka neví, co dělá ta pravá.
b) Startup vyžaduje malý elitní tým, korporát se zaměřuje na velký redundantní tým kvůli zastupitelnosti.
c) Ve startupu všichni směřují za společným cílem, v korporátu často leckdo netuší, že by nějaký měl mít.

 

A otázka na závěr. Předpokládám, že nejste pouze v práci. Když si potřebujete odpočinout od náročné práce, jakým koníčkům se věnujete?

Nejsem, ale přiznám se, že mezi moje hlavní koníčky patří statistika a strojové učení, takže velkou spoustu volného času věnuji čtení odborných knih a článků, abych se držel v obraze. Dost času mi také zaberou různé MOOC. Na druhou stranu se do ničeho netlačím, pokud nemám chuť nebo jsem unavený, radši sáhnu po beletrii. Denně strávím 40 minut v metru, což mi v kombinaci s Kindlem dává skoro tři čtvrtě hodiny na nerušené čtení sci-fi.

Jako relaxaci mám práci a kolo. Asi to zní jako klišé, ale já si v práci opravdu odpočinu. Dělám, co mě baví a mám pak dobrou náladu. Kolo je takový opak. Tam to chce mít čistou hlavu, neřešit nesmysly a dávat pozor na cestu, aby se z jízdy na kole nestala jízda po asfaltu. A fyzická únava je nejlepší recept na únavu psychickou.