CWRK: “Plán pro nejbližší budoucnost je sbírat zkušenosti.“


O CWRK jsme si povídali s Filipem a Matějem

 

Co je CWRK a co dělá?

Filip: Sme parta dizajnérov, ktorý sme sa poznali už skôr z predošlých projektov, alebo UX komunity v Brne. Spoluvytvárame prostredie, ktoré si dovoľujeme nazvať coworkom. Ale je to viac členoch než samotnom priestore. V podstate to, ako to tu vypadá, či je tvorivá atmosféra, alebo dusno záleží na každom jednotlivcovi.

Matěj: CWRK dělá, co může. V téhle fázi je ještě docela neučesný, chaotický, všechno vzniká tak trochu ve zmatku a tak trochu nekoordinovaně. Zpočátku jsme hodně naráželi na nestálost posádky, lidé přicházeli a odcházeli. Teď se tu potkáváme převážně čtyři.

Takže co CWRK dělá? Aktuálně nám hlavně dává prostor se každý den potkávat. Máme za sebou i několik akcí formátu diskuzních koleček, Talkšopů. Tahle akce vznikla ještě před první ideou nějakého společného prostoru, zalíbila se a pokračuje dál. Témata se týkají designu v tom nejširším smyslu slova. V podstatě si tam vzájemně třídíme myšlenky a názory.

Dál máme cestu otevřenou, hledáme možnosti a určitě svůj „sortiment služeb“ do budoucna nějak rozšíříme.

 

Proč jste rozjeli tento… CWRK?

Filip: Každý z nás sme predtým neak pracovali osamote z domova, alebo po kaviarňach. A každému ten spôsob z neakých dôvodov nevyhovoval. Tak sme sa začali navštevovať, pracovať striedavo u niektorého z nás. Skutočný dôvod rozbehnúť cowork vznikol, až keď nám Liga lidských práv ponúkla jednu ich kanceláriu. Tak sme s Matejom začali diskutovať trošku viac akú by to malo mať podobu a uvedomili si, že by sme to mohli trošku rozšíriť.

 

 

Co je Vaše inspirace?

Matěj: Čerpáme, přežvykujeme, tvoříme. Asi nemůžeme někam ukázat a říct: „Hele, to je ono, tohle chceme dělat!“ …a je vůbec potřeba, aby inspirace byla něco konkrétního?

 

Co považujete za největší úspěch CWRK?

Filip: Začíname sa približovať komunite, máme stabilných členov, cítime sa tu pohodlne a pravdu povediac sám sa neak teším na prácu, keď sa presúvam z domu do kanclu. To mi príde ako luxus, ktorý si nedovolí každý.

Matěj: Že fungujeme a moc si vzájemně nelezeme na nervy. Ale vážně, postupně se stabilizujeme jako komunita. O nějakém zářném úspěchu zatím mluvit nemůžeme. Pro nás je svým způsobem úspěch, že máme oddělený prostor pro práci a pro život a že nemusíme vysedávat doma nebo po kavárnách — i když i to občas může být příjemná změna.

 

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Filip: Veľké! Chceli by sme ovládnuť najprv stred Brna a potom postupne celú republiku, ...úniu. Potom by mala nasledovať anexia Ruska. A ďalej sa uvidí. Alebo ešte uvidíte.
Čo sa týka krátkodobých cieľov, radi by sme zalovili v dizajnérskych vodách a prijali ešte jedneho člena a do leta pripravili podmienky pre stážistu – CWRKučně.

Matěj: Kde se vidíme za pět let? Ve hvězdách. Pro nás teď budoucnost znamená doplnit stavy, jak říká Filip, a pokračovat v takovém tom budování komunity. Určitě chceme zvýšit počet a frekvenci různých událostí, které organizujeme. Takže víc Talkšopů a víc výjezdů na zajímavé akce v okolí. Dál do budoucna můžeme uvažovat třeba o nějakých workshopech, ať pořád jen o něčem nemluvíme a taky jednou něco děláme. K tomu ale potřebujeme nasbírat zkušenosti. Takže plán pro nejbližší budoucnost je sbírat zkušenosti.

 

Jaké typy lidí hledáte do svého týmu?

Filip: Takých, ktorý od zdieľaného pracoviska očakávajú viac než len priestor na svoj stôl, automat na kávu s predvolbou networking akcií all inclusive. To sa dá nájsť kdekoľvek inde. Očakávame aktívnu súčinnosť. Ináč sme otvorený pre všetkých jedincov – alfa aj beta, akejkoľvek srsti či iných deformácií. 

Matěj: Zenové eko-punkáče, jak jsme se shodli v diskuzi. Ale oni jsou naše požadavky ve skutečnosti mírnější. Chceme lidi, kteří se ptají, kteří jsou ochotní pochybovat a diskutovat i o svých vlastních názorech a kteří prostě mají kam růst. Když nad tím uvažuju, ten eko-punkáč bude nakonec trochu mimo mísu. A ty požadavky mírnější taky nejsou…

 

 

V čem jste jiní než konkurence?

Filip: Tým sa opäť vraciame k podstate CWRKu. Sme hlavne komunita, nie služba. Celé je to ľuďoch jednotlivcoch nie o pracovnom stole a príslušnom automate. Čo si nevypýtaš nedostaneš, čo tu nedonesieš — to tu nie je, čo si neurobíš – nemáš. Najbližšie máme k techsquatu, akurát je ťažšie chodiť do práce v papučiach.

Matěj: Já myslím, že jsme hlavně jiní. A když tohle řeknu, jsem najednou stejný jako všichni ostatní. Strašně nerad vyzdvihuji odlišnosti, čtenář sám si udělá obrázek z toho, co tu píšeme.

 

Jak vypadá pracovní den v CWRK?

Matěj: Ráno se sejdeme, postupně, každý v jinou hodinu. Pracujeme, občas něco prokonzultujeme, občas se na něčem domlouváme a někdy kolem poledne jdeme společně na oběd. Odpoledne je to v podstatě stejné, jen se nad prací víc klimbá. Přišel někdo na způsob, jak tenhle odpolední útlum překonat?

Filip: Ten recept na prekonanie klimbáni by som prijal aj ja.

 

Nějaké další tipy / doporučení / vzkaz?

Filip: Nerobte si to samy! Nerobte si to hlavne doma! Kaviareň je lepšia, ale najlepšie je to s partiou na dobrom mieste. A my sme otvorený novým členom, treba prísť na dva týždne – bez záväzkov a na náš účet. Potom sa rozhodneme spoločne, či pokračovať a za akých podmienok.

Matěj: Kdysi jsem potkal jednoho kavárenského zenového mistra, řekl mi: „Musíš překonat svoje ego. Já to dokázal!“ Takže tenhle kóan si rozlouskněte.